Vypůjčila jsem si název filmu, který mě před několika lety naprosto uchvátil. V hlavní roli Julia Roberts, jež ukazuje syrovost života člověka, který chce něco jiného, ale něco jiného dělá. Krásnou rolí muže, s obrovským šarmem a něhou, který přes své zkušenosti nezanevřel a očekává ve svém životě lásku, mě zaujal Javier Bardem.
Film je starý deset let, ale právě jsem zjistila, že oslovuje stále mladší generaci. To mne inspirovalo, abych tomuto tématu věnovala pozornost. Shlédla jsem ho ve společnosti své kamarádky. Měly jsme tehdy volňásky do kina a shodly se, že tento film by mohl stát za to. Po jeho skončení jsme zamířily do malé vinárničky a daly si sklenku vína. Probíraly jsme film a já si uvědomila, že část filmu mi unikla. Byla tam tolik otevřených témat! Ona se totiž nedala všechna při prvním zhlédnutí zachytit. Od té doby měl tento film u mne mnoho repríz a vždy jsem v něm našla něco nového, čeho jsem si předtím nevšimla.
A již běžely myšlenky. Je život, který žiji takový, jaký ho chci mít. Co všechno z mého života se podobalo příběhu Liz? Co všechno jsem dělala a dělám jen proto, že „se to tak má“? Ano, tento film nás vede k zamyšlení nad vlastním životem. Když si Liz uvědomí, že chce něco jiného, najednou konstatuje, že její „život se vejde do jedné krabice“. Jak se cítí člověk, který si tohle uvědomí? Jaké myšlenky mu přijdou? Co takhle dům? Auto v garáži? Cibulákový servis nebo křišťálové sklenky? A tak bychom mohli jmenovat dál.
Vždycky se mi líbila Itálie. I když jsem tam poprvé byla asi před pěti lety, tato země je ve mně nějak podepsaná. A což potom, když se Liz odhodlá pro začátek své cesty vydat právě do Itálie? Lidé v Itálii jí ukazují, jak je život krásný a jak je třeba si ho vychutnat se všemi aspekty. Skvělé, chutné a čerstvé jídlo, živá komunikace provázená rozmáchlými a mnohé říkajícími gesty, rodinná společenství, kterým není na obtíž přijmout ve svém kruhu hosta, a to vše rovná se: sladký život! Radost ze všeho, co právě dělala. Ano, kdybyste se mě zeptali, mohla jsem říci, že jsem Liz v tu chvíli záviděla.
Návštěva Indie, potažmo ašrámu guru jejího bývalého přítele, kde potkala zajímavé osoby, jí ukázala zase něco jiného. Aspekty života jako je úcta, cesta odpuštění. Víra, že vše, co dělala, je správné a že se ubírá pravou cestou poznání. Tolerance a také láska k sobě samé. Umění meditace a soustředění se. Najednou věděla, jakou sílu mají modlitby a myšlenky. Naučila se však opravdu všemu?
Bali jí již podruhé otevřelo svou pohostinnou náruč. Znovu se setkává s místním šamanem Ketutem a jeho domácí, ale poznává nové lidi. Léčitelku a její malou dcerku, krásnou Brazilku, ale také nespoutaného turistu, který si chce jen užívat. Avšak Liz čeká setkání daleko jiné. Mohli bychom říci, že osudové. Felipe, který žije na Bali, aby byl blíže svým dětem a zároveň mohl řídit své obchody, se seznamuje s Liz za, mírně řečeno, nepříjemných podmínek. Málem ji totiž přejede svým autem. Avšak co se má stát se stane, a tito dva lidé v sobě najdou zalíbení. Ano, nachází lásku. I když se jí zpočátku bojí, Ketut při jejich loučení vysvětluje, že někdy se určitá rovnováha musí vychýlit, aby mohla vstoupit do života láska. A závěr? Jak jinak? Happy end! Přesto je to film plný emocí a ponaučení.