Naše babičky říkávaly, že žena nosí zástěru proto, aby jí zastínila chyby mužovy.
Podle tehdejší teorie bylo ženskou ctností, aby se nemíchala do mužových záležitostí, v ničem mu neodporovala a nikdy si nestěžovala ani svým, ani cizím. Tak se udržel klid v rodině a zdání šťastného manželství.
Rozdíl mezi tehdejší a dnešní dobou je v tom, že tehdy pečlivě skrývané domácí bouře nevyvrcholily v soudních síních, ale ve čtyřech stěnách domova. Rodinný život šel dál a vždycky se nějak utvářel, a to i po těch největších dramatech. Žena a děti byly i přes svízele přece jen zaopatřeny. Dnes je tomu jinak. Pro velké, ale často i malé příčiny manželé žádají o rozvod manželství.
Jak je to tedy s tou zástěrou? Není snad problém v tom, že u dnešních moderních žen není zástěra už tolik v oblibě?