Mike a Bob byli vědci na Vídeňské univerzitě a zabývali se přenosem hmoty v laboratorních podmínkách. Jednoho dne se jim podařil revoluční průlom. Dokázali provést teleportaci v reálných podmínkách. Pomocí částic světla fotonů transportovali data na vzdálenost 600 metrů přes tok Dunaje. Bez kabelu či rádiového vysílání. Mike z toho byl tak unešený, že začal dělat pokusy na vlastní pěst.
„Bobe,“ požádal jednoho dne svého kolegu. „Moje výpočty jsou propracované do sebemenších detailů. Mohli bychom profesora obejít a trochu si zařádit. Přenášet lidi pouhým paprskem je daleko lehčí, než si dovedeš představit. Půjdeš do toho se mnou?“ Bob byl z jeho výkladu unešený, ale i zvědavý.
„Za zkoušku to určitě stojí,“ pronesl bez dlouhého přemýšlení. „Ve středu, co říkáš?“ Mike samozřejmě souhlasil.
V dohodnutý čas se oba sešli na stanoveném místě. Než si všechno stačili uvědomit, ocitl se Bob během zlomku sekundy na tropickém ostrově. Přenos v paprsku byl rychlejší, než cokoli jiného.
„To koukáš, co?“ zeptal se Mike vyjeveného Boba, když se za ním po chvíli objevil také. „Žádné letenky, můžeme se podívat, kam chceme. Měli jsme vzít s sebou Saulu, určitě by se jí cestování s námi líbilo.“
„Proč zrovna Saulu?“ podivil se Bob. „Ženské do vědeckého světa nepatří.“
„Buď klidný, už s ní nechodím. Od té doby, co ses s ní vyspal, jsem ji neviděl. Ale měla pěkný zadek, co říkáš?“
„To měla,“ zamžoural Bob očima do přímého Slunce. „Jenže v hlavě měla jenom matematiku a fyziku. Tyhle holky se nikdy nevdají.“
„Ale mohla by nám pomoci s přenosem. Zatím se můžeme přesouvat pouze po jednom. Kdyby se jí podařilo odeslat nás oba najednou, víš vůbec, co by to znamenalo?“
„A nebude jí vadit, že jsme se na ni oba vykašlali?“
„Prosím tě,“ pronesl Mike. „Ta by se s tou svou logikou nikdy zamilovat nemohla.“
Saula stála na břehu Dunaje a čekala. V ruce držela notýsek s vlastními výpočty. Byla tu o hodinu dříve, aby si mohla všechno připravit. Když se konečně objevili Mike s Bobem, právě dokuřovala cigaretu. Saula chvíli počkala, až se její dávní milenci začnou soustředit.
„Tři, dva, jedna,“ pronášela si spíše pro sebe a naposledy jim darovala svůj pronikavý pohled. Když oba zmizeli, konečně se uvolnila a v obličeji se jí objevil slabý úsměv. Žádné moře, pomyslela si a zapnula mobilní telefon. „Transportace do vesmíru se zdařila,“ hlásila profesorovi. „Jenom budeme muset vymyslet, jak je dostaneme nazpátek.“
„S tím si nedělej starosti, miláčku,“ ozvalo se ve sluchátku. „Na tyhle výpočty máme přece celý život.“
Saula přikývla a popřála bývalým vědcům sladké polibky s Kasiopeou.