Roku 1787 učinil profesor Karlovy univerzity doktor Josef Mayer zajímavý objev nedaleko Týna nad Vltavou. Během svého výzkumu objevil několik přírodních skel, pro které se časem vžil název vltavíny podle české řeky Vltavy, v jejíž blízkosti byly první nálezy učiněny. Profesor přírodopisu se ale zpočátku domníval, že se nejspíš jedná o chryzolity sopečného původu. Jejich největším nalezištěm je horní povodí Vltavy.
Další méně významné lokality je možné objevit i v sousedním Rakousku. Přibližně 100 let po objevení vltavínu byly učiněny podobné objevy i na jiných lokalitách ve světě. Vltavíny jsou chemicky téměř totožné s jílovitými horninami, ale na rozdíl například od sopečných skel neobsahují téměř žádnou vodu. Vltavínové sklo obsahuje jisté „vady“, a to v podobě vzduchových bublinek, které jsou časté převážně u jihočeských vltavínů. Bublinky bývají drobné, a to řádově jen několik desetin milimetru, ale podařilo se objevit i bubliny přes 1 centimetr dlouhé. U některých vltavínů jsou dokonce patrné stopy po průletu atmosférou v podobě aerodynamického zaoblení.
Sbírky polodrahokamů
Největší sbírka vltavínů je umístěna v Národním muzeu v Praze, další menší sbírky je možné zhlédnout v Moravském zemském muzeu v Brně, v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v lokálním muzeu v Týně nad Vltavou, také v muzeu Třebíči je několik vltavínů. Jediné muzeum věnované přímo vltavínům (a kosmickým impaktům) bylo v červnu 2013 otevřeno v Českém Krumlově. Mnohé z nich jsou ale umístěny v soukromých sbírkách po celém světě. Odhaduje se, že celkový počet všech spadlých vltavínů je 20 milionů kusů. Velké množství vltavínů bylo splaveno do řek, byly transportovány a následně pak uloženy v sedimentech, kde byly miliony let naleptávány agresivními přírodními roztoky. Naleptávání nestejně odolného povrchu tektitů pak mělo za následek různě členitou a hlubokou vrásčitost jednotlivých kousků. Vltavíny se dnes nacházejí převážně na polích, pod nimiž leží písčitá vrstva původních sedimentů, kam se dostávají během hluboké orby. Největší nalezený vltavín na území České republiky byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu.
Teorie jejich původu
Podle nejpravděpodobnější teorie vznikly vltavíny společně se vznikem Rieského kráteru, který nalezneme mezi Norimberkem, Stuttgartem a Mnichovem a ve kterém se nachází středověké městečko Nördlingen. Celý kráter má oválný tvar připomínající šestiúhelník se zaoblenými tvary. Středem Rieského kráteru prochází Švábská tektonická linie, která je v jeho západní části velmi dobře patrná. Průměr kráteru je 24 kilometrů. Odhaduje se, že Rieský meteorit měřil v průměru asi 1 kilometr. Podobně jako u jiných míst dopadu není tento kráter v okolí jediný (36 kilometrů na jihozápad se nalézá Steinheimský kráter o průměru 3,8 kilometru, což svědčí o rozpadu jednoho tělesa při průletu atmosférou na dvě, případně o vlétnutí dvou těles do atmosféry). V bezprostřední době po dopadu musela být celá oblast pokryta vltavíny.
Svatební obřad
Jižní Čechy mají dokonce s vltavíny spojen i jistý svatební obřad, kdy mladý ženich musel dát vltavín nastávající nevěstě jako důkaz hlubokých citů. Dnes je však situace jiná, a pokud v lese či na poli naleznete jílovitou díru a v ní kopáče, nejedná se zajisté o ženicha, ale spíše o nelegálního hledače polodrahokamů, než budoucího ženicha.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!