Šaman – Svátek přemýšlení

S mírně nostalgickým příchodem podzimu se k nám pravidelně vrací kouzlo starého pohanského svátku, zvaného Šaman.

Uvědomovali si, že jsou nedílnou součástí přírody a snažili se žít v harmonii s jejími zákony. Současný člověk se už natolik odtrhl od přírody, že si většinou ani nevšimne, že mu nějaký Šaman proplul pod okny paneláku. Je to v důsledku civilizace, která vše nepřetržitě zalévá nekonečným proudem oslepujícího světa, a kvůli přelidnění, které má na svědomí skutečnost, že ekonomické vztahy jsou důležitější než spojení jedince s přírodními cykly.

Jak naložíme s vyměřeným časem?

Naštěstí nám stále zůstala zachovaná schopnost empatie a intuice, která nám umožňuje vědomě se napojit na tvůrčí síly přírody. Samain je jeden z nejvýznamnějších svátků v pohanské kultuře. Byl vnímán jako vyšší silou daná příležitost k duchovní a tělesné proměně. Stejně jako pro celou přírodu znamená Samain čas ukončení tvůrčího cyklu a počátek příprav na zimní spánek, symbolizuje pro každého člověka čas rekapitulace. Právě teď je nejvhodnější doba k tomu, abychom přemýšleli nad svým životem a nad svým osudem. Například se můžeme zamýšlet nad smyslem života a nad tím, proč máme na všechno tak málo času. Podle filozofie Samainu bychom ale měli spíš hloubat na tím, jak my sami naložíme s časem, který máme, aby náš život měl pro nás i pro ostatní nějaký smysl. A nakolik máme právo zasahovat do života ostatních. Je zajímavé, že člověk nedokáže stvořit život, nedokáže ani správně naložit s životem, který mu byl vyšší silou svěřen, ale přitom se chová jako pán nad životy ostatních. Není to projev vážné chyby v myšlení? Zdroj nekonečných potíží a nemocí? Už ve škole se učíme, že každá akce vzbuzuje reakci. Rozeběhneme se hlavou proti betonové zdi, protože je to naše vlastní rozhodnutí, a pak tiše úpíme, za co nás ten nevděčný bůh trestá.

Když už jsme u toho boha – s příchodem křesťanské církve byla postupně pohanská kultura se svým nesmírným bohatstvím potlačena s tím, že