O lásce se říká, že je mocná čarodějka. Když se člověk zamiluje, znatelně utrpí jeho rozum, protože převažují city. Člověk najednou svět vnímá srdcem, a pokud je zamilovaný šťastně, stává se svět kolem něj hezčí.
Dříve manželská pouta vydržela i celý život, dnes se ale vztahy často rozpadají a mnoho lidí trpí samotou. Ne, že by partnera nebo partnerku nechtěli, jen mají málo příležitostí potkat někoho, s kým by mohli utvořit pár. Když láska nepřichází, je čas jí jít naproti.
Osamoceně žijící lidé to mají o něco těžší, protože jsou na všechno sami. Na druhou stranu je to i hnací motor, protože si v tuto dobu mohou dokázat, že to zvládnou. Čekat ale jen na to, že nás láska najde zcela náhodou, je trochu riskantní. Objevit by se totiž nemusela vůbec. Pokud je člověk sám, měl by začít chodit víc do společnosti, najít si nějakého koníčka, kterého by mohl sdílet s ostatními lidmi. V praxi to znamená, že pokud někdo rád běhá, měl by běhat tam, kde je soustředěno vícero podobně sportujících lidí. Občas si dát mezi během pauzu, rozhlédnout se a dát se do řeči s někým, kdo je nám sympatický. Tento model se dá použít na všechny koníčky.
I když žijeme v době internetu, je stále těžší najít druhou polovičku. Lidé žijí ve vysněném, ovšem nerealistickém světě, často se stáhnou do sebe a nevyhledávají kontakt naživo. Sociální sítě jsou v našem přetechnizovaném světě velkým plusem, ale také velkým mínusem. Vždyť přece na síti můžeme být tím, kým být chceme a ne tím, kým doopravdy jsme. A to mnoho lidí láká víc, než všední život ve dvou. Každý by si měl ale uvědomit, že počítač ho večer nepohladí, nezašeptá nikomu do ucha, že ho miluje. Zkusme být zase těmi, kým doopravdy jsme. Normálními lidmi, pro které je láska nejen dar, ale i požehnání a součást každodenního života.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!