Sabina měla moc i slávu. Její firma vzkvétala a zaměstnávala tři sta mužů všech věkových skupin. Kanceláře měla rozmístěny v obrovském mrakodrapu a sama chodila denně od jedné ke druhé. Kromě profesionality a pracovní výkonnosti požadovala ještě jedno – utaženou kravatu ke krku. To dělalo firmě její tvář. Všichni si dávali před šéfkou velký pozor a chovali se předpisově. Možná to bylo kvůli tomu, že Sabina měla zvláštní půvab, dalo by se říci, že nikdy neztratila dívčí krásu. Ve svých čtyřiceti letech si udržela pružné tělo a nosila hluboké výstřihy. Žádný muž se ale po jejím boku nikdy neobjevil. Jediná žena, kterou vedle sebe strpěla, byla sekretářka Denisa. Ta o ní ale nikdy neřekla jediné slovo.
Sabina dávala zaměstnancům smlouvy na deset let. Po této době ji už nikomu neobnovila. Když musel odejít Marek, byl to přesně měsíc, co začal chodit s Denisou. Za další rok oslepnul. Denisa s ním navštěvovala lékaře a zcela náhodou zjistila, že se v čekárně setkala ještě s dalšími bývalými zaměstnanci Sabiny. Blesklo jí hlavou, že to nebude náhoda. Snažila se přijít celé věci na kloub a zjistila, že každý ze zaměstnanců trpěl zeleným zákalem. Denisa to nevydržela, a když byla se Sabinou v kanceláři sama, obvinila ji ze slepoty Marka. Sabina se na ni odtažitě podívala a zeptala se jí, zda si chce toho chudáčka vzít. Když Denisa přikývla, procedila Sabina mezi zuby, že v tom případě neměl pracovat u ní. Na Denisin tázavý pohled ji požádala, ať si sedne.
„Kdysi mi jeden muž ublížil tak,“ spustila Sabina, „že jsem si slíbila pomstít se všem. Jenže vraždit? To by mě za chvíli zavřeli a vůbec by se netrápili. Protože moje firma slušně vydělávala, nabídla jsem jim slušné peníze. Něco za něco, při své práci museli nosit kravatu. Kravata má za následek zvýšení tlaku v přední straně očí, což vede k zelenému zákalu. Pakliže ji někdo nosí utaženou denně, ztratí po letech zrak. Pokud vím, Marek po tobě chce, abys šla na interrupci. Je stejná svině, jako ty ostatní.“
Po těchto slovech Sabina vstala a setřela Denise slzy. „Už nebreč,“ zašeptala jí do ucha. „Můžeš se přece od toho padoucha přestěhovat ke mně.“