Nejvyšší řekl: „Budiž světlo!“ a bylo světlo. Ustrašený duch nedávno uspaný únavou a utrpením, probouzí se k novému životu, aby hledal pravé a jediné štěstí, jež může život dát. Zatímco Luna představuje hlubiny nevědomí, Slunce symbolizuje jas vědomí, které vrhá světlo do temnot a na veškeré nejistoty, které prožíváme. Plnou dimenzi tohoto stavu je těžké pochopit, protože jsme byli již tak dlouho a tak daleko pryč.
Nejvyšší řekl: „Budiž světlo!“ a bylo světlo. Ustrašený duch nedávno uspaný únavou a utrpením, probouzí se k novému životu, aby hledal pravé a jediné štěstí, jež může život dát. Zatímco Luna představuje hlubiny nevědomí, Slunce symbolizuje jas vědomí, které vrhá světlo do temnot a na veškeré nejistoty, které prožíváme. Plnou dimenzi tohoto stavu je těžké pochopit, protože jsme byli již tak dlouho a tak daleko pryč.
Karta Slunce má několik možných vyobrazení. Tradičně se zobrazuje jako děti či dítě v krásné kvetoucí zahradě. Slunce je středem sluneční soustavy. Vše ostatní se točí kolem něj. Disponuje ohromnou energií, která je v každém případě z hlediska lidského pojetí času nevyčerpatelná. Slunce září zdrojem vlastního ohně.
Na rovině našeho, lidského bytí proto Slunce zastupuje plně nezatížené, tedy také hravé, dětsky čisté bytí. S ním je spojeno splnění přání. Je to stejná „magie“ dítěte, která svojí pouhou existencí dostává vše, co k životu potřebuje. Přirozená nevinnost, životní okolnosti jsou prozářeny Sluncem. Dítě je nahé na znamení návratu a znovuzrození s otevřeným srdcem, a představuje tím sílu omlazování a regenerace. Zde jede na koni a spolu s ním vytváří archetyp Parsifala a s ním nám nese novou naději. Odnepaměti také různé kultury na celém světě zpodobovaly Slunce s lidskou tváří, čímž je dáno najevo, že je živé. Svou živost dává najevo i svými paprsky, vysílá přímé i vlnové záření. Upozorňuje nás na to, že světlo je pasivní i aktivní, protože se může projevovat jako částice i jako vlnění. To si máme uvědomit, že vstupuje do našich životů stále, nejen jako slastná záře, ale i v temnotě, že najdeme spolehlivě alespoň malou jiskřičku světla (naděje). Zeď jako symbol materiálního světa a jeho mezí ukazuje, že jsou překonána omezení života.
Slunečnice jak známo sledují dráhu slunce a symbolicky nám říkají, jak jsme všichni na zemi závislí na univerzální síle života. Na světle, pozitivitě, štěstí a naděj