Kde je hranice, za kterou již nikoho nepustíte? Někdo ji má blízko, někdo dál. Pokud přicházejí situace, ve kterých se necítíte dobře, které ukazují, že hranice je příliš blízko, je zřejmě nesprávně nastavena.
Pokud se podíváte na pocity, které vyhlašují poplach vůči vám samým, můžete odhalit nastavení mantinelů, ve kterých ještě pomáháme nebo mantinelů, za kterými se odehrává zneužívání. Každý je máme nastaveny jinak. Podle vlastních pravidel. Těmi se člověk pochopitelně řídí, dokud se nestane něco, co ho donutí tuto hranici přesunout. A většinou nastává situace, kdy se tato hranice posune od dotyčné osoby dále. K jaké události mohlo dojít?
Posun těchto mantinelů souvisí především s hodnocením sebe sama, s mírou sebehodnoty. S úctou, respektem a nastavení ceny vlastní osoby. Měli bychom si uvědomit, že nejde o to stavět se zády k někomu, kdo nás požádá či poprosí o pomoc, službu, ale je třeba umět rozlišit, zda je tato prosba oprávněná a nečiní nám vnitřní konflikt. Ačkoliv to může vypadat zvláštně, je na místě určitá sobeckost. Je zde řeč o zdravé sobeckosti, která nám pomůže vyhovět právě takovým prosbám, které nás nijak neomezují či nás jejich splnění nepřivedou do potíží nebo nezpůsobí emocionální nepohodlí.
Sledujte, zda máte své hraniční pásmo nastavené ve vlastní prospěch nebo chcete být sice za hodné, ale vytváříte si tím nepohodlí, které bez milosti vytvoří časem fyzické potíže.
Zdravé sobectví je v každém případě velmi kvalitní rádce a pomocník. Je třeba mít na paměti, že pokud nebudete v pořádku vy sami, vše, co děláte vnímat jako správné, následně po činu cítit tzv. klid v duši, vždy se dopracujete k nějakému projevu nemoci. Zdravé sebevědomí, sebeúcta, respekt k sobě sama, stanovení hodnoty vlastní osoby vás tak mohou provázet na každém kroku a díky nim se budete rozhodovat tak, abyste si nepůsobili žádná traumata. Abyste dokázali sami rozlišit, kdy je vaše pomoc na místě a kdy chcete za svou pomoc třeba vděk.