A víte, že tento týden, konkrétně v úterý 20. března je vyhlášen Mezinárodní den štěstí?
Podle dostupných zdrojů byl 20. březen schválen rezolucí OSN dne 12. 7. 2012 Mezinárodním dnem štěstí. Není třeba zde rozebírat pohnutky, které tuto organizaci a její představitele vedly k vyhlášení takového dne. Spíše se podívejme na to, jak to v tom lidském snažení se o něco a pinožení za něčím vypadá se souvislostmi ke štěstí.
Každý má tu svou představu o štěstí. Pro někoho je symbolem materiálního bohatství či výhra v loterii, pro jiného znamená zdravé a čisté životní prostředí, někdo jej vidí v partnerovi či partnerce… co člověk, to jiný názor. A zde si můžeme položit otázku z básně, která byla recitována ve výše uvedeném filmu. „Štěstí…, co je štěstí?“ Možná je to opravdu jen ta „muška zlatá“, která uletí, aniž si toho všimneme. A přitom se říká, že ke štěstí stačí jen málo.
Co je málo a co je moc? Co stačí ke štěstí? Jde o zkušenost. Člověk, který v životě moc neměl, bude považovat za bohatství střechu nad hlavou, teplý kabát a boty v zimě a trochu jídla a tepla. Člověk, který měl v životě vše, nač si vzpomněl, možná nebude spokojený nikdy. Ale není to pravidlem. Zkušenosti jsou nepřenosné a formují nás. Zažíváme vše, co nás má něčemu naučit.
Kdo se vyškrábe ze dna do určité úrovně, většinou si toho, co vybudoval, váží. Ví, jaké to je, když se mu nedostává. A navíc ještě dokáže myslet na druhé. Jiní kromě té úrovně, na které jsou „odnepaměti“, nejsou spokojení a stále chtějí víc. Peníze, majetek, správný muž či žena a ještě jim to nestačí. Chtějí třeba moc. A až ji budou mít, stejně budou zase nespokojení.
Takže, co je to to štěstí? Je to radost z každého rána, kdy otevřete oči a uvidíte za oknem modrou oblohu a slunce nebo kapky deště na okenní tabulce. Je to objetí vaší mámy nebo úsměv vašeho dítěte. Možná úsměv sousedky, se kterou se potkáte na schodech nebo řidiče náklaďáku, který zastaví na silnici a nechá vás bezpečně přejít. Vlídné jednání vašeho nadřízeného nebo respekt vašeho podřízeného, spolupráce s kolegy.
Není třeba si nechat nadiktovat den, kdy máme být šťastní. Štěstí je s námi každý den, jen když si to dovolíme. Ale když už tedy ho takhle vymysleli, tak ho oslavme. A nejen 20. března, ale každý den. Najděte si každý den nějakou maličkost, která vás udělá šťastnými. Opravdu někdy stačí jen málo!