Každé čtvrteční pozdní odpoledne pro mne znamenalo malý svátek. Nejen setkávání se ženami podobného myšlení, přístupu k životu a příbuzných zájmů, ale také péče o tělesnou schránku a také duši. Pokaždé se rozezněla z CD přehrávače hudba, která provázela hodinu a půl cvičení jógy.
Naše cvičitelka dbala na to, aby fyzické tělo dostalo vše, co potřebovalo. Každá součást těla od prstů na nohou až po obličej dostala potřebnou dávku protahování, posilování nebo relaxování. Někdy cvičení nebylo zrovna snadné, jelikož každý z nás prochází denně svými životními událostmi, okolnostmi a naše fyzická těla na ně reagují. Někdy sníženou pohyblivostí, bolestí, křečemi, vyšší únavou atd. Vše je individuální. A zrovna tak individuálně bylo přistupováno ke cvičení. A také s případnými náhražkami určitých cviků, pokud bylo třeba. Je již například všeobecně známo, že lidé s hypertenzí či ženy v době menstruace nesmí dělat cvik nazvaný svíčka.
Na závěr cvičení přišel čas na uklidnění, relax a meditaci. Nejdříve se cvičení ukončilo v dané poloze s rukama v symbolickém gestu – mudře. Ke každé mudře byla přednesena afirmace. Zpočátku jsem byla velmi překvapena, že afirmace zapadají do mé aktuální životní situace. A pak jsem tento fakt přijímala s povděkem a vědomím, že někdo asi ví, co zrovna potřebuji. Úplný závěr cvičení patřil relaxaci při hudbě, která byla pečlivě vybírána. Nejednou se mi stalo, že jsem usnula, ale většinou to bylo jinak.
Zavřela jsem oči a naše cvičitelka započala s vedením naší soustředěné mysli k uvolnění. Většinou jsem se soustředila na hudbu, která mi pokaždé evokovala něco jiného. Kromě uvolnění těla se mi často stávalo, že jsem se ocitla těsně pod šmolkově modrou oblohou. Měla jsem pocit, že mám křídla a vznáším se velmi vysoko nad zemí. Když jsem se podívala dolů, viděla jsem tu nádheru, která se pode mnou rozprostírala. Lesy, řeky, pole a louky, nádherná města, majestátní hory a nekonečné pláně oceánů. V posvátné úctě se mi otevřelo srdce a já jsem děkovala za to, že se toho všeho mohu účastnit. A pak jsem si řekla, že zastavím. Seděla jsem jako velký pták na vrcholu velmi vysoké hory. Kolem mně bylo posvátné ticho, modro a mými peříčky se proháněl čistý větřík. Povznášející pocit! Avšak nebylo to jen o těchto pocitech. Tyto výpravy mi přinášely i různé náhledy na situace, které jsem zrovna řešila. Nebo odpovědi na otázky, které jsem si reálně neuměla zodpovědět. „Snášíš se k zemi, vracíš se do našeho města, uvědomuješ si své tělo. Několikrát se zhluboka nadechni a vrať se k nám.“
A tak jsem se těšila na každý čtvrtek, abych pečovala o své fyzické tělo, vydávala se na poznávací výpravy někam, kam nikdo jiný se mnou nemůže a na setkávání s lidmi, kteří prožívali totéž, co já. Meditace má obrovskou sílu a moc člověku pomoci. Využívejte tohoto daru jako pomoci v soustředění, nalezení možného jiného úhlu pohledu na životní situace nebo třeba jen formu uklidnění a odpočinku.