Ruská parní lázeň je samostatnou kapitolou lidového léčitelství. Vychází ze staroslovanské tradice společných prvků s finskou saunou.
Původní lázně byly prosté, většinou dřevěné místnosti, kde se na ohništi rozžhavily kameny, které se potom polévaly studenou vodou. Nechybělo ani mrskání březovými metličkami, případně kopřivami, což zvyšovalo pocení. Na žhavé kameny se lil kvas, který vytvářel v lázni vůni známou z pekáren. Jistě i tato drobnost měla svůj význam, který je už ale s lety zapomenutý.
Dnešní ruská lázeň získala podobu hermeticky uzavřené bedny, která je zahřívána parou, klientovi kouká pouze hlava, kolem krku je dobře utěsněná, aby se teplo zbytečně neztrácelo. Doby dávné ale nesly větší romantiku, na kterou se dnes tak trochu pozapomnělo.