Skupina švédských lékařů konstatovala, že v našich mozcích musí existovat nějaká částice „samostatného“ vědomí, která má v sobě zakódováno něco univerzálního, co nepodléhá žádným vnitřním vlivům.
Celková zkoumání lidského mozku a v něm probíhajících procesů (pomocí počítačové tomografie), přinesly důkazy, že naše mysl (nikoliv mozek) je jistým druhem holografického biopole. Toto pole se zcela nezávisle na fyzické sestavě mozku rozprostírá v jeho nitru, přičemž stále mění svou polohu. Jakoby mozek pro něj byl pouhým prostředníkem, pro kontakt s fyzickým světem.
„Hologram vědomí“ činí dojem nezávislého „občana“ ústřední nervové soustavy, jenž může fungovat i tenkrát, když mozek je vážně fyzicky poškozen nebo je již od narození “nejistý“ - fyzicky zdeformovaný. Pokud „hologram vědomí“ funguje jako něco nezávislého, jako by měl vlastní energii a dá se registrovat speciálním zařízením, pak zřejmě má i svou hmotnost. Tak uvažovali Švédové a rozhodli se učinit to, co již v roce 1926 udělal americký lékař William Mc Dougali z Massachusetts, a sice vážit umírajícího člověka.
V jedné švédské nemocnici se proto rozhodli zkoumat mozky pacientů opouštějících fyzický svět. Zjistilo se, že ihned jakmile speciální zařízení přestalo zaznamenávat přítomnost „Hologramu vědomí“, snížila se hmotnost umírajícího (v každém z jednotlivě sledovaných případů), přesně o 21 gramů! Zjistilo se, že ve chvíli skonu, během několika milisekund, se mozek zaktivuje a začíná tento tajemný hologram vytlačovat. To bylo tak šokující, že po létech urputných diskusí berlínský lékař Dr. Martens Becker opakoval švédský experiment, jen s tím rozdílem, že použil nejmodernější, neobyčejně citlivou elektronickou váhu.
U dvou tisíc zkoumaných umírajících pacientů však byl výsledek stejný: ve chvíli smrti ubylo 21 g. Nyní bylo nutno vyzkoumat, zda náš mozek (vůle) může donutit „Hologram vědomí“, aby opustil lebku a zda je možno změnit myšlenkovou energii na hmotu. K experimentu bylo použito médium, norský chemik kubánského původu, Carlos Verenz. Za přítomnosti sedmnácti lékařů a dvanácti profesorů různých oborů vědy, měl ze sebe vydat hmotnou plazmu mysli. Byla důkladně zkontrolována místnost ve které byl uskutečněn experiment, bylo zrentgenováno jeho břicho a ústní dutina, aby se vyloučila úschova něčeho. Médium pak bylo zapojeno na zvláštní aparaturu, která zaznamenávala každé jeho hnutí.
Po téměř tříhodinovém soustředění Nor upadl do podivného transu a aparatura zaregistrovala, že jeho mozek přestal fungovat. Teplota těla média poklesla na 32 stupňů Celsia a jevilo se, že nastává klinická smrt. Když byl posléze záměr přerušit experiment, z obavy o zdraví muže, z jeho úst se začala linout bílá „stuha“ a začala se na vzduchu formovat v něco, co vypadalo jako nepovedená postava. Po několika vteřinách se hmota rozplynula ve vzduchu, přičemž Nor ihned nabyl normální vědomí …