Existuje prý jedno úžasné povolání, po kterém šílí všechny ženy. Není to kupodivu ani práce modelky nebo výkonné manažerky, ale nazývá se žena v domácnosti.
Pokud tomu nevěříte, podívejte se na průzkumy o tom, čím by malé či větší slečny chtěly být. Téměř sedmdesát procent z nich touží být doma a nedělat nic. Možná je to tím, že jde o nový druh profese, protože za socialismu neexistovala stejně, jako práce barové tanečnice u tyče. Nebo že by viděly slečny v okolí tolik šťastných žen v domácnosti? Tomu se mi snad ani nechce věřit, kam se poděly všechny ty úspěšné ženy, pro které je prvořadá kariéra?
Kde jsou všechny osůbky něžného pohlaví, které dokážou být výkonnější než muži, zaopatří rodinu na další dvě pokolení, hledají seberealizaci v pracovní náplni? Ať je to tak nebo onak, důležité je, že žena v domácnosti nelelkuje, nefláká se, ale většinou od rána vyvařuje, drhne podlahy, okenní rámy a parapety (co by si jinak mysleli sousedi?).
A taková žena v domácnosti pracuje bez nároku na mzdu, i když mnohdy dělá přesčasy. Je odkázaná na svého manžela, který se stará o rodinnou výdělečnou činnost. Večer ho čeká teplá večeře, vyhřáté bačkory a ustlaná postel, ve které stejně k žádným výkonům nedojde, protože k uživení vícero krků je potřeba nadlidské síly.
Moje kamarádka setrvala v pozici ženy v domácnosti deset let. Za tu dobu ztratila pojem o čase (mnohdy dokonce neví, jaký se píše rok), zato se ale bravurně vyzná ve všech čistících prostředcích včetně leštidel na podlahové krytiny a přípravcích dva v jednom. Manžela vidí pouze patnáct minut denně, v ostatním čase společného soužití spí. Za těch patnáct minut stihne manžela nakrmit domácí stravou, kterou připravovala celé odpoledne a zhruba minuta jí zbude k tomu, aby s ním pohovořila o všech důležitých věcech. Jejich vztah je už tak zamotaný, že je z něj opravdu těžké dostat se ven.
Jedna možnost by tu ale přece jen byla – vyměnit pozici ženy v domácnosti za něco tak obyčejného, jako je třeba pokladní v supermarketu. Sice budete mít občas k večeři jenom míchaná vajíčka a okna nebudou zářit v ulici jako svatojánské mušky, ale potkáte se i s lidmi, kteří vám alespoň připomenou, co je za století. Pardon, měla jsem na mysli za rok.