Uvědomila jsem si, že se v posledních letech objevuje sloveso „rozklíčovat“. Takže… máte ke všemu klíč?

Barevnost záleží na složení půdy, na výskytu různých prvků, ale jeho barevnost není stálá. Pokud se kámen zahřeje, jeho barva se ztrácí. Navrací se v případě, že je vystaven rentgenovému záření. Zajímavá informace, že?

Víra v různé entity doprovázející lidi na jejich cestě životem je opět o něco silnější. Různá svědectví, ať již jsou věrohodná či nikoliv, se množí. Dokonce vznikly skupiny, které se paranormálními jevy zabývají či je dokonce vyšetřují.

Stála jsem u okna a dívala se ven. Počasí bylo takové o ničem. Pod mrakem, chladno, vlhko, vlezlo. Na procházku tedy nic moc, za oknem, v místnosti se sálajícím radiátorem bylo daleko příjemněji.

Zřejmě není třeba zvláště zdůrazňovat, že tanec byl zpočátku využíván v rámci různých rituálů a obřadů. Zemi původu tance asi bude těžké hledat, ale určitě ho najdeme v historii každého národa po celém světě.

Možná se najednou stane to, že vaše ruka se bude pohybovat s pastelkou v ruce po papíře, ale vy nedokážete své pohyby nikterak ovlivňovat. Cosi vás vede k výběru barev, umístění a volbě tvarů. Takovému kreslení se říká automatická kresba.

To je zlomek z množství otázek, které si prý položí duše mezi sebou, když se chystají přijít na svět v podobě lidských miminek. A stejné otázky si pak klademe i v životě na Zemi. Pochybujete o tom, že jste si vybrali život na tomto světě vědomě? Nevěříte, že je vše připraveno a vy vstupujete do života takového, který vás má něco naučit? Kdo ví? Asi nikdo z nás si nemůže „sáhnout“ a tak tomu těžko uvěříme. A co trochu jiný úhel pohledu?

Dnes se podíváme na automatickou kresbu. Název „automatická“ logicky předesílá, že člověk nepřemýšlí nad tématem obrazu, maluje intuitivně a stejně tak vybírá barvy a tvary.

Sedím v kanceláři, čas určený pro klienty je v nenávratnu a mně končí pracovní doba. Sedím a mám pocit vymačkaného citrónu a nevím, jestli se chci vůbec z té židle zvednout. Zítra mě čeká totéž. Atmosféra sice není zrovna ideální, ale říkám si, že by mohlo být i hůř. Balím se a odcházím.