V našem seriálu poskytujeme průřez takovými oblíbenými symboly, které provázely lidstvo po celou jeho historii. Význam těchto symbolů se vytvářel a formoval společně s životem a kulturou různých národů. Jako první takový symbol poznejme jeden z nejdiskutabilnějších: svastiku!
Symbol perfektní
dokonalosti a jednoty. Podle platoniků a neoplatoniků je kruh, respektive jeho
prostorová modifikace, koule, nejdokonalejším tvarem v celém makrokosmu. Lze ho
používat jako metaforu nekonečnosti, harmonie nebo právě myšlení, mentality. Číslo
pí, respektive jeho hodnota je transcendentní číslo, ve starověku vládla
představa, že kruh v sobě obsahuje vlastní podstatu, vlastní původ. Jeho obvod
a plochu čísly nelze vyjádřit – o tomto se později dokázalo, že to neodpovídá
realitě, což však zbortilo patos, který se ke kruhu nezbytně vázal.
Tímto pravěkým
symbolem, který je i sám o sobě neobyčejně silný, se obvykle zobrazuje jak
Měsíc tak Slunce. Jeho několikanásobné zobrazení poukazuje na svatou trojici (tři
vzájemně spojené kruhy), spojenectví (dva do sebe zapojené kruhy), na
harmonické propojení kontinentů (pětice olympijských kruhů) nebo na jednotu
těla, duše a myšlení (trojice koncentrických kruhů).
Ve spojení s
jinými – v našem seriálu později probíranými – symboly dostává nový význam. Do
kruhu zapsaný kříž je symbolem diferencované úplnosti. Průsečík dvou siločar
směrem nahoru (a dolů) spojuje úsilí o expanzi na tomto světě; zakreslením do
kruhu se na dokonalém místě, „na nejlepším ze všech světů” uskuteční, realizuje
vůle boží, vždyť i Bůh sám má tvar kruhu: Deus est circulus. Energeticky snad
nejmocnější, zároveň však nejobtížněji vytvořitelnou podobou, formou je mandala,
to znamená čtverec zakreslený do kruh