Neustále se mluví o pozitivním myšlení, ale víme, jak na to? Pozitivní myšlení neznamená to, že se budete celý den culit na své okolí jako někdo, kdo svůj rozum ztratil a je v nenávratnu. Ale budete používat své myšlenky k budování šťastného a spokojeného života.

Když jsou děti malé, rodiče je učí zodpovědnosti přes hračky. „Jsou tvoje, musíš se o ně starat.“ Později se přidává oblečení, známky ve škole, elektronické přístroje jako je telefon, tablet či počítač. A následují vztahy. „Jsi zodpovědný/á za to, jak se tvůj protějšek cítí.“

Přemýšlíte o slovech, která vyslovíte? Nejen vůči sobě, ale také vůči druhým? Nezáleží, zda ti druzí patří do vaší rodiny nebo ne, efekt to mívá stejný. Mám pro vás dnes takový příběh, který právě ukazuje to, že v první řadě mají naše slova vliv na nás.

Přípravy a vůbec průběh silvestrovské noci letos možná bude trochu jiný a za čas se o zvycích bude psát pod vlivem roku 2020. Ale i tak jsme již zvyklí připít na zdraví a lepší nový rok. Už mnoho let. Jak to letos bude u vás?

Pomlouvání přesto, že může být předmětem soudních jednání, je oblíbenou činností rozšířenou mezi lidmi po staletí. „Jedna paní povídala…“ a průšvih je na světě. Intrika je metoda, jak se dostat ke kýženému cíli, ale je nečestná, lstivá a úskočná. Tolik v podstatě definice.

Neustále se mluví o pozitivním myšlení, ale často neumíme najít ten správný způsob použití. Pozitivní myšlení není totiž o tom, že i když se budete cítit pod psa, tak se budete celý den culit na své okolí jako někdo, kdo svůj rozum ztratil a je v nenávratnu. Jde především o to, že budete používat své myšlenky k budování šťastného a spokojeného života.

Možná více rodin než kdy jindy bude kempovat, stráví volné dny se svými blízkými na chalupách, chatách nebo u prarodičů. Nakonec… proč ne? Pevný bod, ze kterého se můžete vypravit na výlety, procházky, tůry. Přímořské a exotické destinace se vybírají s opatrností.

Respekt k tomu, že v podstatě netušíme, s čím se momentálně potýkáme. Respekt nejen k sobě samým, ale i k druhý v rámci zachování zdraví. Především svého. Možná v globální měřítku dostává lidstvo lekci respektu, ohleduplnosti a taktu.

Svého času jsem se přesouvala hromadnou dopravou. Ať to bylo metro, tramvaje, autobusy, vyšlo to v podstatě stejně. Pár let koluje internetem video z metra, v němž muž sledoval cosi na svém tabletu a začal se čemu smát. Během krátké chvíle se smáli lidé v celém vagónu. Ano, i tohle jsem zažila. Jen jsem četla sms, která mne potěšila a začala jsem se usmívat. A když jsem zvedla hlavu od mobilu, lidé kolem mně se usmívali také. Je to nakažlivé...