Biozahradnictví
je stále větší módou na celém světě. Používání ochranných a výživných prostředků
na přírodní bázi – anebo právě jejich obejití – je samozřejmě zdravější, ikdyž
bezvýhradně neprodukuje hezčí zeleninu, rostliny. Zároveň neopomínejme ten
pocit, který pociťuje každý, kdo sám sázel a ošetřoval sazenice.
Během bio
pěstování se musíme potýkat s hodně potížemi, se kterými bychom se byli asi
nepotkali při používání syntetických, jedovatých postřiků a prostředků. Tisíce
slimáků a mnoho druhů hmyzů považují – a právem – naše zeleninové zahrádky za
potenciální zdroj potravy. Proti nim (je pravdou, že ne příliš humánně) se
bráníme „klasickým” způsobem (např. proti švábům a slimákům se doporučuje
položit láhev od piva, jejíž hrdlo jsme silně natřeli máslem, hmyz je tam
nalákán silným pachem chmelu, nalezou do láhve, ale kvůli máslu již nedokážou
vylézt; je to způsob, používaný na zaoceánských lodích).
Jiným
způsobem je, když rostliny podrobíme způsobu „energetické bomby”. Hovořme k
nim, posílejme jim pozitivní energii, lásku: vysvětleme jim, že je důležité,
aby vytvářely přírodní insekticidy, případně jedovaté listy, které my
nekonzumujeme, ale hmyz na ně s oblibou chodí. Výsledek: menší rajčata, či
papriky s tlustší slupkou, které jsou ale daleko chutnější.
Jiným
oblíbeným způsobem je, když „nepřátelé”, tj. hmyz, slimáky přesvědčíme o tom,
aby se našim záhonkům vyhnuli. Existují příklady, když někdo mentálně
komunikoval s mravenci, kteří hromadně napadávali jeho zahradu, a přesvědčil
je, aby naplnili své potravinové zásoby odpady nacházejícími se u kuky.
Alternativní pramen energie vyhověl: členovci se velkým obloukem vyhnuli
záhonku a rajčata tak vyvázla se zdravou kůží.
Dobrou
chuť malé, ale chutné zeleniny a ovoce, které se nikdy nesetkaly s
chemikáliemi, což je z toho to nejdůležitější, můžeme ještě dále vystupňovat, když
s nimi během vaření zacházíme opět s láskuplnou energií. Přestože se s tímto způsobem
přípravy jídla nesetkáváme v kuchařských pořadech, výsledek hovoří sám za sebe.