Když člověk chce nebo musí změnit prostředí, vždycky je s tím spojený stres. Něco jiného je stěhovat se do bytu ve stejné ulici, ve které žijeme, a něco jiného do cizího města, které vůbec neznáme. Člověku pak nepřijdou emočně pozitivní myšlenky, ale strach, jestli vůbec tuto situaci zvládne, jestli si najde nové přátele, zda bude ve svém novém domově šťastný.
Většinou se stěhujeme proto, že musíme. Buď kvůli práci, nebo za novým partnerem, který už má nějaké to hnízdečko vybudované. Některé ženy to zvládají velmi těžce, a dokonce se mnohdy stává, že se kvůli tomu s partnerem rozejdou, aby ten krok do neznáma nemusely udělat. Je mnoho žen, které se o to alespoň pokusí, ale nakonec se stejně vrátí tam, kde mají své kořeny. Tady vyvstává otázka, že být šťastný neznamená vždycky být i milovaný. Jestliže se ale stěhujeme za prací, většinou nám nic jiného nezbývá.
Důležité je překonat strach, nesrovnávat, neohlížet se. Začít znovu pro nás znamená novou šanci, nový rozměr života. Nenechme si vše pokazit tím, že se naše podvědomí brání svým ostražitým přístupem. Člověk by se neměl občas bát zariskovat, protože nikdy neví, co mu všechno jedna jediná změna může přinést.