Než si člověk uvědomí nebo pozná, co mu osvětlí situace, která pro něj není příjemná, vždy uplyne nějaký ten čas. O to úsměvněji se pak díváme zpět.
Ve svém životě jsem zažila několik zlomových a velmi nepříjemných situací. Jsem přesvědčena, že i mnozí z vás, kteří dnešní příspěvek čtete, nejste na tom jinak. Člověk obecně nemá rád změny, má rád své „zóny pohodlí“, protože ví, co může očekávat. Kdežto změny vyžadují změny další. A to chce málokdo.
Ovšem zažité vzorce chování v mnoha případech nezaručuje takový život, který by se nám líbil. V hojnosti, lásce a spokojenosti. V rámci životního vývoje jsme prostě nuceni se přizpůsobovat vnějším vlivům, ale když si s nimi neumíme poradit, začnou se dostavovat negativní emoce – strach, lítost, vztek, závist apod. A tyto negativní emoce nejsou člověku příliš prospěšné. Naopak. Pokud je cítíme dlouhodobě, tak dokáží velmi negativně ovlivnit naše zdraví.
Takže jak se dívat na změny, na nepříjemné situace, jak s nimi pracovat tak, aby nám neubližovaly? Abychom z nich dokázali vykřesat pro sebe to nejlepší, co je možné?
Mnozí z vás znají příběhy zrzavé holčičky, která žije bez rodičů s koníkem Alfredem, opičkou Panem Nilssonem a nádavkem má k dispozici kufr plný peněz. Dva copy, obličej plný pih a zvednout dokáže závaží větší než dospělý chlap. Nápadů má, že je může rozdávat a tak svá dobrodružství sdílí s dětmi z okolí. Jejich rodiče by se o ni chtěli zřejmě postarat, ale vždy z takové „smyčky“ velmi vtipně unikne a žije spokojeným životem. Ale proč dnes o ní píši? Její filozofií je to, že na všem „špatném“ vždy našla něco dobrého. To „špatné“ může být smutné, zdánlivě neřešitelné, působící vztek atd. A jak to máte vy?
Já jsem zpočátku na své životní „kopance“ pohlížela způsobem „proč zrovna já?“, se smutkem, vztekem, sebelítostí a dalšími podobnými emocemi. Jenže to nikam nevedlo. Jen stále hlouběji do temných myšlenek, za kterými se zavírá hladina a cesta zpět není vidět.
A jak z toho tedy ven? Nic se neděje jen tak. Žádné setkání není náhodné. A tak když se vám přihodí situace, která se vám nelíbí, je třeba se zastavit, popřemýšlet, co bylo její příčinou, jakým chováním a jednáním se člověk do takové situace dostal, proč například dovolil danému člověku určité chování, jednání a co je vhodné udělat pro to, aby se situace změnila. Z toho vyplývá, že se většinou do problémů dostáváme kvůli něčemu či nikomu. Sebe sami upozadíme. Pak si vyčítáme a zlobíme se na sebe. Věřte, že jakmile se rozhodnete na sobě pracovat, zjistíte, jak snadno se dá z problémů „vybruslit“ a jak jste se s ním trápili. V každém případě se celý vesmír v ten moment semkne a bude vám nápomocen. Protože jakmile je dobrý záměr, výsledek je ještě lepší.