Že domovem čokolády je Jižní Amerika, není třeba připomínat. Původně si na ní totiž pochutnávali Mayové i Toltékové, a to jen vyvolení, jelikož byla používána při obřadech. V 16. století ji dovezli do Evropy Španělé, odkud se postupně rozšířila do celé Evropy a stala se doceněnou a vyhledávanou pochoutkou.
Zpočátku nebyla příliš oblíbená, ale během krátké doby si vydobyla své místo na slunci. Samozřejmě, že byla podávána v tekuté formě a horká a tak vznikaly první čokoládovny, v nichž se tento nápoj podával jako osvěžující. Pochopitelně, že šlo o módní záležitost, ale také si ji mohly dovolit pouze vyšší kruhy společnosti. A tak se horká čokoláda dostala dále do Francie a dokonce až do Anglie. Avšak porazit slavný anglický čaj o páté se jí tam nepodařilo.
V polovině 19. století se teprve povedlo zhotovit první tabulku čokolády a na jeho konci mohli lidé ochutnat mléčnou čokoládu. Světový věhlas mají také pralinky. Různě plněné čokoládové bonbóny spatřily světlo světa až ve století 20., přesně v roce 1913. Díky popularitě čokolády se stalo kakao, tedy základní surovina pro výrobu čokolády, obchodovatelnou komoditou na burze.
Čokoláda je přes svou celkem snadnou dostupnost často používána jako předmět, kterým někoho obdarujeme. Ať již je to srdce pro zamilované, bonboniéra pro babičku k svátku nebo poděkování ochotné úřednici, ale také pro dítě, které udělalo něco pěkného či se mu něco podařilo. Někdy čokoládou odměníme sami sebe nebo si uklidníme podrážděné nervy, protože si to zasloužíme. Stále si čokolády určitým způsobem ceníme, a to jí dává stále punc vzácnosti.
Mnozí lidé mají pro čokoládu vášeň. Někdo formou požívání, druhý z ní dokáže tvořit velmi zajímavá a neotřelá umělecká díla. V Čechách vznikla muzea čokolády, takže pokud máte zájem se dovědět více podrobností, můžete navštívit čokoládové muzeum v Praze, Kutné Hoře nebo Táboře. Zajisté se dovíte mnohá fakta, která se váží k čokoládě, její výrobě a zpracování či nějaké regionální zajímavosti.