Blíží se kvapem čas, kdy zapálíme první adventní svíčku. Budeme si při setkáních přát k vánočním svátkům, pozdravovat ty, které nepotkáme… ale pozastavme se nad slovem „pozdrav“.
Právě uplynulá neděle 22. listopad, byl Světovým dnem pozdravů. I když nevíme, kde a kdy se poprvé lidé pozdravili, pozdrav má zřejmě velmi starou tradici. Nakonec bývá lidský pozdrav přirovnáván ke smiřovacím rituálům z říše zvířat, tudíž můžeme předpokládat, že význam pozdravu je starší než lidstvo samo.
Napříč světem určitě najdeme rozdíly v pozdravech. Jak by také ne, protože co kultura, i historicky, to jiný výraz pozdravu. Pozdrav druhému totiž vyjadřuje určitou úctu, dobrý záměr a také přátelské postoje. Sami si vzpomeňte, jaké lidi a proč zdravíte? Určitě nevzdáte svou úctu někomu, kdo vám ubližuje. Pokud přijdete někam, kde vás nikdo nezná, rozmyslíte si, zda a jak společnost pozdravíte. Na tom může záležet další vývoj situace ve společnosti.
Existují pozdravy verbální – slovní vyjádření. Nejčastější je zřejmě přání dobrého dne, rána, večera nebo při tykání ahoj. Neverbální pozdrav zahrnuje nejznámější zamávání, smeknutí pokrývky hlavy, podání ruky, ale také polibek. Mezi příslušníky ozbrojených složek je to salutování.
Za připomínku k pozdravům stojí i pozdravy různých společenských uskupení, ale i profesí či zájmových spolků. Málokdo si dnes při pozdravu „ahoj“ uvědomí, že zrovna tento pozdrav patří všem, kteří mají co dělat s vodou – námořníci a vodáci, ale také ho používají trampové. Připomenout si můžeme pozdrav myslivců „Lovu zdar“, rybářů „Petrův zdar“ a lesáků „Lesu zdar“. Lyžaři se pozdraví „Skol“ a „Dobrý vítr“ si přejí turisté. Nedávná historie přinesla neblahý pozdravy nacistické, ale také zneužitý dělnický pozdrav „Čest práci“. Různé svátky během roku, jak již bylo zmíněno, nás vedou k přání veselých Vánoc či Velikonoc a jiných křesťanských svátků.
Neformální pozdravy známe a používáme všichni: „čau“, „nazdárek“, „zdravíčko“ apod. Pokud telefonujete, slovo „haló“ splní účel každého jiného pozdravu.
A když vyrazíme napříč světem, v každém jeho koutku se naučíme pozdravit tamní obyvatelstvo jejich řečí. A proč to tak děláme? Každý k tomu má zřejmě svůj důvod. Ale tím hlavním je, že je to slušné a navíc velmi milé. Líbí se vám, když vám někdo cizí přeje dobrý den, přivítá vás tam, kde jste ještě nikdy nebyli či vstoupí do místnosti někdo nový, neznámý? Tak už víte, že?