Svět je roztodivný, barevný, člověk by měl do něj jaksi zapadat a ne se mu neustále vzpěčovat a myslet si, že nad přírodou vyhraje. A tak vidím určitou souvislost...
Když byl malý ocitl se na místě, kde nikdy nebyl. Vše to pro něj bylo kolem dokola nové. Dům, lidé, okolí… Nicméně přes rozdíl současných a původních podmínek si zvykl a přizpůsobil se. A nejen to, začal si zabírat stále větší území. Vůbec mu nevadilo, že omezuje ty druhé, prostě, jak se říká, šel si za svým. Jako kdyby pro něj neexistovala hranice. A co víc, stal se nezničitelným. A tak se stalo, že se podíval i za hranice pozemku, který mu byl vyhrazen. To znamenalo určité nebezpečí pro okolní pozemky, což je zcela pochopitelné. Víte, o čem je dnes „řeč“? Je to bambus, který se opravdu našim podmínkám velmi snadno přizpůsobil a jeho „krocení“ je velmi těžká a sisifovská práce. Vzhledem k jeho rozmnožování se následně musí pozemek, který byl zasažen, velmi nákladně čistit, a to za pomoci těžké techniky. O herbicidech se ani nezmiňuji, protože i těm umí velmi dobře odolávat.
Avšak podobným způsobem se chovají i někteří lidé. V poslední době je snad módním hitem být bezohledný/á, sebestředný/á, bez empatie a jakékoliv úcty. Takové chování či jednání nemohu dát jako nálepku pro určitou věkovou skupinu lidí, táhne se totiž věkovým spektrem, jako jedovatý had. Copak se to s lidmi stalo? Dá se to nějak změnit? Dospělého už nikdo nevychová, vychovává se sám. A jak to tak bývá, o tom je jedno staré české přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Určitě bychom jich našli mnohem více, ale jedno pro ukázku stačí. Takoví lidé totiž budou narážet na stejné typy lidí, jako jsou oni, stanou se z nich postupně ti, který se budou ostatní vyhýbat. Ať chceme nebo ne, s člověkem, který nechce znát a ctít nejen pozemkové hranice, ale ani ty osobní, druhého, končívá vždy sám a s velkými problémy. Takoví lidé bývají opojeni svým egem a myslí si, že se takto mohou chovat stále a beztrestně. Myslíte si to také?
Jak by se jim asi líbilo, kdyby je stále někdo omezoval v přístupu k majetku, obtěžoval je hlukem, nadávkami, používáním hlučných přístrojů pozdě večer nebo brzy ráno, znečišťoval okolí atd? Jsem toho názoru, že by se jim to určitě nelíbilo a byli první, kdo by si stěžoval. Co je tedy vede k takovému jednání? Ve většině případů jsou to lidé, kteří jsou výrazně nespokojeni sami se sebou. Vyvolávají sami konflikty, jako kdyby z nich žili a čerpali energii. Tímto chováním se však vylučují ze společnosti, protože u nich neexistuje žádná sebereflexe, nejsou schopni přijmout žádnou kritiku a v neposlední řadě v každém případě jakoukoliv vinu svádí vždy na druhé. Jak se asi s takovým člověkem žije, pracuje nebo třeba jenom komunikuje? Kdepak, od takových lidí raději dál a sami pracujte na tom, abyste si buď zachovali klid v duši nebo naopak našli tu správnou páku, která vám zaručí od těchto lidí distanc. Nastavte a pevně držte hranice, za které je nespustíte!