Někdo do školy chodil rád jiný ne. Někdo byl premiant, druhý procházel s „odřenýma ušima“. Někdo se musel doma při přípravě na další den hodiny dřít, jiný psal domácí úkol ráno před školou, než ji školník otevřel. Byli kantoři, na které vzpomínáme rádi s úctou a respektem, jiné bychom raději nikdy nepotkali. Avšak i v běžném životě se setkáváme s podobnými jevy jako ve škole. Hodnocení, posudky, odsudky - v rodinách, zaměstnáních, různých kolektivech.
Nemyslím si, že je to v dnešních školách příliš odlišné. Avšak i tam se odráží stres současnosti, velké sociální rozdíly a jiné jevy současné společnosti. Nedávno jsem si všimla obrázku, pod nímž stál citát velkého objevitele, o kterém se traduje, že propadal v matematice. Obohatil lidstvo mnohými užitečnými objevy a za svou činnost obdržel i Nobelovu cenu. Mne však zaujal citát, který by měl vést k zamyšlení každého pedagoga, vychovatele, rodiče, ale i člověka, který je součástí společnosti.
„Pokud budete soudit rybu podle její schopnosti šplhat na strom, tak bude celý život věřit tomu, že je hloupá.“ Albert Einstein
Každý člověk na světě je dokonalou individualitou. Každá individualita se projevuje svým způsobem. Nejen ve škole. Už i novorozený člověk je dokonalou individualitou, která začne být přeměňována vlivem rodičů, rodiny, společnosti. Začínají se uplatňovat pravidla, pak osnovy, úkony, úkoly, které děti mají splňovat. Ale jak můžeme chtít po dítěti, které je nadané k atletickým výkonům, aby mělo ještě výtvarné nadání? Některé dítě bude skvěle ovládat český jazyk, ale matematika pro něj bude naprostou španělskou vesnicí. Je potřeba dívat se na dítě jako na tvora, který dostal do vínku určité vlastnosti, nadání a různé jiné aspekty osobnosti. Rozhodně je na místě výchova, naučit človíčka respektu a úctě nejen k druhému, ale především k sobě. Protože jen právě tak si může vážit druhého. Dítě potřebuje cítit podporu a oporu. Pomozte mu, aby mohlo najít to, v čem je nejlepší, rozvíjet to a mohlo v sobě cítit sebedůvěru a pocit, že také něco umí. Aby byl v dospělosti vyrovnaným, sebejistým jedincem, který prožije spokojený život. Aby neměl pocit hlouposti té rybky, která neuměla vyšplhat na strom. Jak se to říká i v té pohádce… jeden umí to a ten zas ono a srovnávání zde nemá žádné místo. A víte co? Nikdy není pozdě se změnou začít!
A jak se nestat průměrem? Někteří z vás již asi vytušili, ale řekněme si to jasně a srozumitelně. Je potřeba se věnovat tomu, co nám jde nejlépe. Právě v tom je náš potenciál stát se nadprůměrným, úspěšným člověkem právě v tom, k čemu máme nadání. Tvořme si podmínky pro svůj růst, abychom nezapadli v šedém průměru a byli tak celí život nešťastní. Přeji vám hodně zdaru!