Co s načatou nedělí?
V pondělí je vernisáž. Ale neděle byla krásným dnem a autorka instalovala své dílo, tak jsme se dohodly, že bychom se mohly vidět již v neděli. Cesta není dlouhá a počasí opravdu zvalo na výlet.
Mariánské Lázně jsou nádherným lázeňským městem v západních Čechách. Jeho sláva přesahuje hranice republiky a jeho historie sahá až do 12. století, kdy bychom zde nalezly pouze bažiny a mokřady. Na počátku 19. století začal opat Reitenberg z kláštera v Teplé stavět lázeňské domy a pavilóny. Své jméno město dostalo údajně podle Mariánského obrazu, který přinesl voják vracející se z války, jenž se zde uzdravil ze svých válečných zranění. Tehdy to byl tedy Marienbad.
Mariánské Lázně jsou spojeny se jmény mnoha světových osobností. Nejen hlavy států a panovníci jako britští králové Eduard II. či Eduard VII., ale také císař František Josef I.. Do lázní jezdíval i velký německý básník Johann Wolfgang Goethe, který zde prožil milostný románek se svou milovanou Ulrikou. Dnes najdete v centru města muzeum nesoucí jeho jméno. Jeho přítomnost prý měla poměrně pozitivní vliv na návštěvnost lázní. Vznikla zde dvě velká operní díla z pera operního skladatele Richarda Wagnera. Lázně mu, dle dochovaných informací, přinášely inspiraci a potřebný klid k tvorbě. Lázně přivítaly Emu Destinovou, Gustava Junga, Franze Kafku, T. G. Masaryka, Fridricha Nietzcheho, Marka Twaina a mnoho dalších.
Když jsem se rozhlédla, viděla jsem krásu nádherných parků, kterou může vytvořit pouze podzim. Listoví bylo zbarveno od ještě docela svěží zelené až po temně rudou. Stromy jakoby tančily oslavný tanec, kterým se loučily s létem a se sluncem si slibovaly další setkání na prahu příštího jara. Slunce hřálo, ale vítr jeho paprskům ubíral jeho již slábnoucí síly. Ve fontáně zurčela voda a z jejích trysek vítr odnášel kapičky vody přesně tím směrem, kterým vanul. Kolonádou se nesla hudba v rytmu valčíku. Orchestr, který pevnou rukou vedl mladý dirigent, byl obdivován velkým počtem posluchačů. Byl to takový malý Babylon, protože zde kromě hudby zněly jazyky celého světa.
Nakonec jak cesta tam, tak i zpět mi přinášela radost. Krásné panorama příhraničních kopců, kotouče slámy na polích, podzimní květy na loukách, červené šípky mezi trním a setkání se statným srncem, kdy na moment zavládlo překvapení, se obešel bez incidentu. On šel svou cestou, jejíž směr přehodnotil a já jela bezpečně dál.
Jsem vděčná za každý den, který mi dává novou šanci.