Tektonická činnost probíhala po celé Zemi a ani území našeho státu neminula. Jak se to tedy má s těmi sopkami dnes?
Česká Komorní hůrka byla nazývána Kamnovou horou, jelikož se z ní kouřilo jako z kamen. Byla objektem zájmu J. W. Goetha, jenž dle dostupných informací umluvila hraběte Šternberka, aby do ní vyhloubil průzkumnou štolu. A pan hrabě ji nechal vyhloubit, a to v délce 300 metrů.
Na světě je zhruba 1600 sopek, z nichž je ani ne polovina stále aktivních. V Evropě se o prvenství v aktivitě dělí Itále se svou Etnou a Island, jehož sopka má trošku dlouhé jméno – Hvannadashnúkur. Sopky vybuchují v průměru jedenkrát za 230 let. Další statistika hovoří o tom, že dvě ze stovky sopek vybuchnou jedenkrát za 10 000 let. A právě do této skupiny spadá i ta naše nejmladší sopka Komorní hůrka. Nemyslete si, geologové nevylučují, že by se znovu mohla probudit a trošku nám zakouřit. I když mnohá staletí se zdá, že světové sopky spí, kdo ví, co se děje pod povrchem zemským a kdy se mohou znovu sopky probrat k životu. Navíc se objevují i nové sopky.
Budeme-li pátrat po největších škodách, tak prý v roce 1428 vybuchla sopka, která má na svědomí hned dvě celé civilizace – mínojskou na Krétě a zánik Atlantidy. S historií města Pompejí se váže sopka Vesuv. Její výbuch „zakonzervoval“ soudobý život, který byl později vykopávkami odhalen. Ale nenechme se mýlit, výbuch této sopky nebyl nejničivější. Nejvíce obětí si vyžádal výbuch italské Etny v roce 1669, a to 100 000.
A ještě tu máme jednu zajímavost. Výbuch sopky Mont Pelée nepřežilo 30 000 obyvatel města Saint-Pierre na Martinicu. Důvodem byly komunální volby, kvůli nimž radní odmítli město evakuovat. Ale jeden obyvatel tento výbuch přežil. Simon Cyparis, který se oddával alkoholu, byl za svůj prohřešek uvržen do místního vězení. Cela bez oken, chladná podlaha zachránila spícího opilce před účinky výbuchu sopky. A ten, dle dostupných informací nakonec jezdil s cirkusem a vystupoval jako „jediný vítěz nad sopkou“. Událost je datována rokem 1902.