Výrazněji se ještě hořčice používala jako samostatné koření přibližně v polovině minulého století. Později se ji spíše pamatujeme jako součást určitých směsí určených právě ke sterilizaci např. okurek, paprik či zelí atd.
Hořčice je původně doma ve středomoří a západní Asii. Avšak do celého světa se rozšířila již ve středověku. Je to naprosto nenáročná rostlina a na mnohých místech také roste divoce. Už jen tím, že začne kvést, je užitečná. Její květy dávají vysoký obsah pylu i nektaru. Proto je významným zdrojem potravy pro hmyz a medu pro člověka.
Pokud se týká zpracování rostliny, využívají se především semena. Obsahují vysoké procento oleje, který se využívá při výrobě mýdla. V potravinářství ji známe zejména jako hořčici, kterou si dáme k párku či masu. V této formě má na svědomí zvýšenou tvorbu slin, žaludečních šťáv a napomáhá k činnosti žlučníku a střev. Jako přísadu k zavařování jsme se již o hořčici zmínili.
Podíváme-li se na její léčebné účinky, má schopnost prokrvovat pokožku. Ve formě zábalů a obkladů blahodárně působí na onemocnění jako je astma, revmatismus, dna, ischias, zánět pohrudnice nebo i ledvin. Díky svému složení velmi dobře působí na uvolnění křečí a tiší bolesti.
Pokud nachladnete, máte migrénu, zanítí se vám vedlejší dutiny nebo máte potíže s oběhovým systémem, stačí vám koupel na nohy, do které přidáte hořčičný prášek. Avšak pouze do chvíle, než vás začnou pálit nohy. Po takové koupeli je třeba nohy omýt teplou vodou a řádně osušit. Teplé ponožky a odpočinek na lůžku by měly být nedílnou součástí této kůry. Hořčice disponuje antibakteriálními účinky.
A jak se říká všeho s mírou, tak bychom měli vědět, že nadměrné užívání hořčice způsobuje negativní vliv na štítnou žlázu. Tudíž i na tuto informaci pamatujte, máte-li k těmto obtížím sklony.