Košile byla první věcí, kterou dostávalo nově narozené dítě, stejně jako poslední, která se dává do rakve zemřelému.
Vesnický zvyk vyžadoval, aby milá dala svému milému košili vlastnoručně utkanou, ušitou a vyzdobenou. V Anglii bylo zvykem, že při svatební ceremonii ženichovi, vyzdobenému od hlavy až k patě, nevěsta slibovala věrnost oděna v prosté bílé košili. Bývalo zvykem, že ženy si tuto košili schovávaly a pak ji dostávaly do rakve jako symbol, že v čem na svět přišly, v tom odcházejí. Hrubou košili, vloženou na holé tělo, měl každý středověký kajícník.
V 17. století si šlechtičny zdobily košile takovým množstvím krajek, že by se za jejich cenu dala koupit malá vesnice. Bohužel elegance nešla v řadě s hygienou. Košile se prala jednou za několik měsíců.
Košile byla také prvním oděvem ke koupání. Etiketa 19. století přikazovala dámám, aby se koupaly oděné v košili, kalhotách, punčochách a v klobouku. Bylo jedno, zda šlo o lázně nebo o moře. Zvyk nosit noční košile začal v 16. století. Dříve se spávalo „na holo“ nebo v plném oděvu.