Vzpomínám si, jak kluci vymýšleli, kterou značku auta by chtěli mít v garáži, nebo na jaké motorce se budou prohánět po cestách závratnou rychlostí a za zády jim bude sedět ta nejhezčí holka ze školy. Probíraly se ty nejdivočejší, ale také ty nejskromnější sny, které se někdy i splnily. A jak to máte se sny vy?
Seděla jsem pod ořešákem a na stolečku vedle šálku kávy ležela knížka. Brožované vydání, relativně tenká a její nádherně šmolkově modrá obálka má na mě uklidňující účinky. Bílá písmena názvu knihy doplňují bílé obláčky a já se jen dívám. Vnímám tu krásnou modrou barvu, bzukot včel poletujících kolem voňavých růžových růží a zpěv ptáků v korunách okolních stromů. Je nádherně. Sluníčko hřeje akorát, mírný vánek si pohrává s mými vlasy a káva má již tu správnou teplotu, aby se dala pít.
Otevřela jsem knihu a byla jsem pozvána na cestu. Na cestu, která přináší poznání, zkušenosti, nové možnosti a určitě notnou dávku dobrodružství. Ale také přivádí dosud nepoznanou lásku, romantiku a osobní růst. Autorka dokonce slibuje odpovědi na otázky, na které mnoho lidí nenajde nikdy odpověď. Vůbec jsem netušila, co mě čeká, o čem příběh bude. Začala jsem pozvolna číst.
Již první slova mě dojala natolik, že mi vehnala slzy do očí. A tak jsem si dovolila nahlédnout do příběhu, do kterého jsem se pomalu jaksi vetřela. A vůbec jsem tam nepřekážela. Jen jsem se dívala, na každý ušlý krok, vnímala teplá zrnka písku na pláži, dokonce slyšela bílé krajky mořské pěny na vlnách. Naslouchala rozhovoru dvou žen na pobřeží pod paprsky tropického slunce, cítila vůni palmových hájů a exotických květů.
Přečíst dvacet kapitol vytištěných na zhruba sto čtyřiceti stránkách by mi za normálních okolností trvalo asi několik hodin, ale já tu knihu četla asi tři dny. Neustále mě životní příběhy knižní hrdinky nutily vložit záložku mezi stránky a přemýšlet o otázkách, které byly položeny. A na které ona dostávala na své cestě životem odpovědi. Prohlížela jsem si popisované životní peripetie v možnostech několika úhlů pohledu, abych nakonec uznala, že ke splnění si snů je třeba setsakramentská dávka odvahy.
Když jsem knihu dočetla, tiše jsem seděla a přemýšlela, jestli mi ještě nějaký sen vůbec zůstal. Nějaký ten dětský. Ten, který jsem si snila tak intenzivně a nakonec…. vlastně zatím… jsem si ho nesplnila. V knize je skvěle podáno, jak je třeba si plnit sny a že to jde. Jakmile zahlédnete odpověď, proč lidé přicházejí na svět, co je smyslem jejich bytí, uvidíte, že znovu naleznete své sny a budete si je chtít splnit. A budete najednou dělat hodně věcí jinak, zjistíte, že ne vše, co vás naučili je člověku prospěšné a i správné. Současný, zatím ještě velmi materialisticky pojímaný svět, příliš snům nefandí. Avšak situace se pomalu a jistě mění.