Máme sny, plány, touhy. A pak se v hlavě rozsvítí červená kontrolka. „Je to na tebe moc.“ „To nedokážeš.“ „To už někdo dělá, už jsi mimo mísu.“
Určitě si každý vzpomene na nějakou zkušenost s tím, že chce něco změnit, něčeho dosáhnout, něco tvořit a začne. A najednou to přijde. Začnete pochybovat. O čemkoli. Kde se to vzalo? Oč jde, co se děje, že si něco takového vůbec připouštíme? Proč nevěříme tomu, že dokážeme to, co tak rádi děláme, co nás těší a navíc výsledný efekt je zajímavý i pro druhé? Proč nevěříme tomu, že naše dílo je dobré? Udělejme si jasno.
Strach. Ten nás vede k pochybnostem. Srovnávání s druhými. Najednou se totiž objeví takový malý šťoura v naší hlavě, který vytvoří myšlenku. Co když to nedokážu? Co když to nepůjde? A člověk začne přemýšlet.
Když jsme byli dětmi, věřili jsme, že dokážeme naprosto všechno. Tato sebedůvěra zmizela a vzala s sebou i důvěru. Kam se poděly? Zmizely díky výchově, vyvoláváním soutěživosti mezi dětmi, srovnáváním, „co by tomu řekl(i)...“. Do dětských hlaviček jsou zasévána semínka pochybností o sobě samém. Všichni přece nemohou umět to stejné a ve stejné kvalitě. A najednou jsme dospělí. A chtěli bychom něco dělat. Něco, co je třeba jen tajný sen, ale je v něm ukryto mnohem více. Možná i obživa. A jak z toho ven?
Hledejme v sobě tu uvnitř schovanou důvěru a sebedůvěru. Ony totiž nezmizely, ale jsou někde, odkud si nedovolí vylézt, natož aby nám pomáhaly. Ale je tu cesta, jak je vrátit do života. Najděme své vnitřní dítě a ono nám je pomůže najít a oživit. Jenom tak je možné dojít k tomu, abychom šli do každého projektu s důvěrou minimálně v to, že naše práce je originál. Cokoliv totiž děláme, měli bychom dělat s láskou, nadšením a především pro své vlastní potěšení.
A také se srovnáváte s někým druhým? To přece nemusíte. Každý z nás přišel na tento svět s určitými vlohami a nadáními a každý z nás je svým osobitým originálem. I když se některá dvě díla stejná, nikdy nejsou stejná. Každé z nich tvořil někdo jiný. Z jiného důvodu, s jinou dávkou nadšení a lásky, možná i pro rozdílné lidi. Nemohou být stejná ničím. Bude-li se sto lidí dívat na jednu jedinou věc, kterou namalují, nenajdete nikdy dva obrazy stejné. Každý člověk ze stohlavého davu namaluje konkrétní věc naprosto jinak. A to proto, že má každý z nich jiný úhel pohledu, jinou techniku, jiné prostředky vyjádření.
Chcete-li čehokoliv dosáhnout, cokoliv dokázat, a podotýkám pouze sami pro sebe, pusťte se do toho! Věřte, že to dokážete. Především věřte sobě. Ať je to cokoliv, dělejte to s láskou, pro potěšení a dejte do toho ceslou svou duši. Potřebujete-li podporu, jděte si pro ni tam, kde víte, že ji opravdu dostanete. Pak je úspěch zaručený.