Slzovka je obilnina. Roste především v tropech. A pokud uslyšíte název Jobovy slzy nebo slzovka porcelánová, jde stále o tutéž rostlinu.
Pochází z Asie a Malajsie a ve své domovině je považována za druh invazivní. A to proto, že je velmi přizpůsobivá. Dokáže totiž růst jak v písčité, tak v jílovité půdě. Její semínka velmi dobře klíčí, a proto její pěstování není nijak náročné.
V jaké podobě se dá použít? Vzhledem k tomu, že je to obilovina, tak se z ní mele mouka, můžeme ji použít v podobě krup do polévek (v této podobě ji známe především u nás a také se takto přidává do polévek v Číně). Pokud ji upražíme s cukrem, dostane se nám skvělé cukrovinky a lze ji využít praženou jako náhražky kávy.
Slzovka je bezlepková, tudíž nezatěžuje trávení a dodává organismu potřebné minerály jako je vápník, hořčík mangan, zinek, železo a draslík. Pokud jde o vitamíny, najdeme v ní pouze vitamíny řady B. Obsahuje aminokyseliny tyrosin, leucin a lysin, škrob, sacharidy, tuk a také vodu. Pokud ji doporučit, tak vždy, když se jedná o potíže s trávením, průjem, zahlenění, zánět průdušek, plic a močového měchýře, při otocích, ale vhodná je i v případě, že máte zvýšený cholesterol. Blíží se jaro a čas detoxikací, tedy i v tomto případě je ideálním pomocníkem.
Slzovka má však svou letitou historii. Tradiční čínská medicína, která slzovku doporučuje v případech oslabení sleziny či vlhkých teplých nemocí. Kromě sleziny posílí žaludek, játra, tlusté střevo, plíce a ledviny. Pokud ji zařadíte do svého jídelníčku, rozhodně svému tělu prokážete nemalou laskavost. A jak se na ni přišlo v Číně? V roce 41 našeho letopočtu vypukly v jižních částech čínského císařství nepokoje, jelikož bylo velké sucho. Císař do těch míst vyslal svého generála, ale jeho vojsko začaly kosit nemoci. Bylo však zvláštní, že na některých místech zůstávali místní zdraví. Všiml si, že součástí jejich jídelníčku jsou bílá zrna, a proto bylo rozhodnuto, že budou zařazeny i do jídelníčku pro vojáky. A tak se stalo, že se vojáci začali uzdravovat. Generál chtěl svému lidu předat tato zrna, aby i oni mohli pěstovat bílé perly. Ale jak už to bývá, stalo se, že císaři lidé řekli, že generál si přivezl vůz perel, ale císaři jej nepředal. Asi štěstím pro generála bylo, že zemřel, protože by zajisté přišel o hlavu za utajení pokladu. Generálovi se nedostalo žádných posmrtných poct a tak se milé slzovce začalo říkat „zrno za dobrotu na žebrotu“. Ale víte jak, je to přece jenom legenda… ačkoliv na každém šprochu...
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!