Rituály z pohanských dob jsou méně známé, ale i ony jsou naplněny tajuplností dávných zvyků. Matka – bohyně Země podle legendy porodila o zimním slunovratu syna sršícího energií a ohněm. V mládí je usmrcen a znovu povstane, probudí se. Nastává tolik potřebná rovnováha protikladů.
Pohanský bůh Atis byl pastýřem. V mládí umírá láskou ke krásné bohyni, je proměněn a vzkříšen z mrtvých. Atis se stává stromem. I králové se podle legend proměňují ve vzácné stromy, i Kristus umíral na kříži ze dřeva. Všechny tyto odkazy míří k legendám o ráji, k biblickému stromu života či k pohanským stromovým duchům.
Velikonoce byly prostoupeny lidovými zvyky a tradicemi. Na Zelený čtvrtek zvony odlétaly do Říma, místo večerního zvonění se hrkalo, někde se strašilo u hřbitovních bran, protože se blížil Velký pátek, den ukřižování Krista. Když se v kostele četly Pašije, otevíraly se poklady a v noci se před Hodem Božím ve studnách proměňovala voda ve víno. Vejce symbolizovalo zrod nového života, zmrtvýchvstání Ježíše Krista, vždyť v ezoterice jsou největší mystéria zabalena, skryta jako žloutek pod skořápkou.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke