,,To je ale nádherný kousek,“ pochválil Tonyho Alfréd, když viděl skvostně vyrobený prsten. ,,Myslím, že bude mít cenu několika desítek tisíc.“
,,Tomu věř,“ přitakal Tony. ,,Tyhle prsteny se vyráběly po jednom kuse jako ruční práce. Jeho majitel musel být velmi bohatý člověk, když ho s takovým skvostem pohřbili.“
,,Dám ti za něj padesát tisíc. Snad jej ani nebudu prodávat dál, ale nechám si ho pro sebe.“
Alfréd si nasadil prsten na ukazováček a zálibně se v něm shlížel. ,,Až budeš mít zase něco podobného, Tony, dej vědět,“ loučil se s přítelem a prsten už nesundal.
Muž, který jel vlakem desítky kilometrů, nevzbuzoval v ostatních žádnou pozornost. Byl to vetchý stařík, jehož zdobily bílé skráně a o tom, že je v něm život, přesvědčovaly ostatní jen jeho bystré a těkající oči. Vystoupil na hlavním nádraží a vydal se směrem k parku, kde postávali taxikáři a vyhlíželi kunčafty. Stařík došel k jednomu z nich a strnulým pohybem se usadil na přední sedačku.
,,Kam to bude, dědo?“ zeptal se taxikář a pomalu šlapal na plyn.
,,Pan Alfréd Strick, Západní ulice 436.“
Taxikář přikývl a vyrazil. Mlčenlivý stařec seděl vedle něj a ruce svíral tak křečovitě, až mu na nich nabíhaly žíly. Taxikář si všiml, že má na prstě bílý, silný kroužek, jako by mu na něm něco chybělo. Když dorazili do Západní ulice, byl taxikář i trochu rád. Z jeho zákazníka šel z uzavřeného prostoru auta podivný pach, který mu připomínal hřbitov. Když stařík vystoupil, vtiskl mu do ruky těžkou minci. Až když se mu ztratil z dohledu, zjistil taxikář, že jde o zlatou minci, která už neplatí skoro jedno století.
Alfréda vyrušil zvonek právě ve chvíli, kdy se chystal ke spánku. Podivil se, kdo ho ještě v pozdních hodinách takhle ruší, ale přehodil přes sebe župan a šel otevřít. Když uviděl bělovlasého starce, pomyslil si, že asi zabloudil.
,,Čím vám mohu pomoci?“ zeptal se.
,,Vy jste pan Alfréd Strick?“ ujišťoval se stařík.
,,Ano, osobně. Pojďte dál, ať tu nestojíme před vchodem,“ vyzval ho Alfréd a stařík ho pomalým krokem následoval do domu. ,,Tak čím mohu sloužit?“ byl zvědavý Alfréd, když oba muži vešli do pokoje.
,,Přišel jsem si jenom pro to, co mi patří,“ odpověděl klidně stařík a vrhl na nechápajícího Alfréda tvrdý pohled. Potom došel až k němu, silným stiskem mu sevřel paži a druhou rukou, svírající obrovský nůž, mu odřízl paži i s prstenem. Právě tím, se kterým ho před sto osmi lety pochovali.