Velké bankovní loupeže byly připisovány na vrub někoho, kdo se dokáže učinit neviditelným. Komisař nad stále novými případy nechápavě vrtěl hlavou a pořád dokola si přehrával záznamy bezpečnostních kamer. Po několika měsících pátrání nabyl dojmu, že za loupežemi je něco víc. Když byla vyloupena další pobočka banky, toho týdne druhá, byl už vzteky celý bez sebe.
Fred seděl nad plánkem města a přemítal, do které banky by se ještě vydal. Peněz měl už dost, ale začalo ho to bavit. Věděl, že jako neviditelný si může dovolit cokoliv. Rád tahal komisaře a celý policejní sbor za nos. Fred se domníval, že je mistrem svého oboru. Jeho originalita spočívala v tom, že byl až moc viditelný. Po loupeži se nesnažil rychle odjet z místa činu, ale naopak. Dokonce občas prohodil pár slov i s policisty.
Po dvou dnech se se Fred vypravil do ulice, kde stála pobočka jisté banky. Když viděl, jak k protějšímu baráku navezli uhlí a paní jako věchýtek jej u dveří platila, nezaváhal ani vteřinu. Ihned se s ní domluvil, že jí za hodinu přijde uhlí složit. Ještě předtím ale stačil vyloupit banku a potom vzal na sebe nápadnou oranžovou vestu.
Když k bance dorazil komisař s vyšetřovatelem, měl už Fred v ruce dávno lopatu. Komisař horečně přemýšlel, jak je to všechno možné, ale potom se ťukl do čela. „Ten chlap je neviditelný jenom proto, že nikam neodchází,“ řekl nahlas a rozhlédl se po ulici. Potom bez mrknutí oka došel k muži v oranžové vestě.
„Ukažte mi doklady,“ poručil Fredovi. „Jste zatčený,“ dodal o chvíli později. Když Freda odváželo policejní auto a uloupené peníze vytáhli vyšetřovatelé ze sklepa, neodpustil si vyšetřovatel otázku, jak na něj komisař přišel. Ten se jenom usmál a odpověděl, že v našem státě přece není nikdo, kdo by tak rychle a bez přestávky vykonával manuální práci. Tímto způsobem se totiž i z neviditelného stane viditelný.