Tabák je rostlina. Původně se vyskytoval na území Ameriky, ale dnes je plodinou, která se pěstuje účelově ve více než stovce zemí na světě.
Tabák obsahuje alkaloid nikotin, kvůli kterému se vlastně pěstuje. Je základní součástí směsí, které se jsou užívány k výrobě doutníků, cigaret či do dýmek, jejichž kouř se inhaluje.
Jak již napovídá historie původu rostliny, znali ho původní obyvatele kontinentu za velkou louží. Ano, Indiáni tabák používali, ale pouze k účelům, které byly spíše výjimečné – k léčení a při šamanských rituálech. Běžně se tabák neužíval.
Asi by bylo s podivem, kdybych si mysleli, že se tabák do Evropy dostal díky někomu jinému, než byl Kryštof Kolumbus. A přesně tak to bylo. Člen jeho posádky, zdroje uvádí jméno Rodrigo de Jerez, si dovolil kouřit na veřejnosti. A jak víme, inkvizice na Pyrenejském poloostrově byla velmi přísná a nerada viděla, že si lidé dělají něco, co sama nepovolila, a proto milý námořník putoval za svou neřest na tři léta do věznice.
V 16. století už byl tabák rozšířen po celé Evropě. I když si ho zatím mohly dovolit pouze vyšší a střední vrstvy díky ceně, pomalu a jistě se dostával i mezi nižší třídy obyvatel. Jeho šíření samozřejmě nemohly zadržet žádné hranice, proto hned v následujícím století se s tabákem setkávají v Asii. Vysoké obliby se mu dostalo v Číně a v Japonsku. Nicméně tento zlozvyk si vyžádal mnohé utrpení. Porušení zákazu užívání tabáku bylo trestáno velmi tvrdými tresty v Turecku, Rusku. V Rusku dokonce tehdejší car Michal III. vyhlásil, že kouření je smrtelným hříchem. Stejně se ke kouření stavěl i papež Klement VIII. pod pohrůžkou exkomunikace. České země měly zřejmě tu výhodu, že v době, kdy se tabák dostává do Evropy, panuje v nich Rudolf II. pověstný tím, že holduje magii a všemu neobvyklému. A tak se stalo, že rozšiřování tabáku ještě podporoval. Za prvního českého kuřáka je považován Mikuláš Dačický z Heslova, jenž si oblíbil kouření z dýmky.
Tabák se užíval v několika formách, ale spor se vedl o vznik první cigarety. Na jedné straně je španělská chudina, na druhé egyptská armáda. V obou případech šlo o papírovou trubičku naplněnou tabákem. Přičemž vojáci si balili tabák, který obdrželi jako odměnu, ale neměli dýmky a chudí lidé sbírali nedopalky doutníků, nadrtili je a zabalili do papíru. Čí je prvenství, toho se už asi nedpátráme. Tento způsob inhalace tabákového dýmu se ujal velmi rychle v Evropě a v Turecku.
V roce 1856 byla otevřena první továrna na cigarety, ale již v roce 1858 se začaly objevovat informace o škodlivosti kouření. Přesto vojáci, kteří se účastnili bojů v 1. světové válce, dostávali pravidelné příděly cigaret. Popularita cigaret raketově vzrostla. Rok 1950 přináší spojitost mezi rakovinou plic a kouřením, tok 1970 zákaz reklamy na tabákové výrobky, 1973 vznik prvních prostor, kde se nesmí kouřit. A dnes? Sami víte nejlépe.
Přesto všechno se tabákový průmysl velkou měrou podílí na příjmu státního rozpočtu, jelikož spotřební daň činila 30%.