Pokud vás dnešní příspěvek osloví, dokážete si připustit možnosti změny a možnost řešení, jste na nejlepší cestě si výrazně pomoci. Ačkoliv sami neznáte způsob, kterak to udělat prakticky, na sociálních sítích se již objevily nabídky lidí, kteří nabízejí své služby on-line.
O čem že je řeč? O kolektivním nevědomí. Ať chceme nebo ne, máme všichni na buněčné úrovni uloženy zkušenosti našich předků. Tato skutečnost je dnes potvrzena dokonce i americkými vědci. Momentální situace, ať chceme nebo nechceme, v náš probouzí strach. A to na mnoha úrovních. Nebudu nyní zacházet do konkrétních rovin, protože na to by nestačil prostor, ale určitý podnět zde je.
Jenom za poslední století proběhlo mnoho událostí, které byly významné pro celý svět. Dvě války, hospodářská krize ve 30. letech, která ovlivnila ekonomiku celého světa, „studená válka“ válka, kterou datujeme od poválečných let až do roku 1991, reakce cenových hladin na různé podněty v dodávkách ropy, plynu, potřebných surovin apod. Toto jsou pouze ty nejvlivnější.
Jak to působí psychicky? Zdraví, výdělek, dodávky potravin, tepla, vody a … co teď? V českých zemích není rodina, kterou by nepostihly významné události. V mnohých přetrvávají „vzpomínky“ na ještě starší události. Nemohu opominout ani znárodňování, válečné konfiskace, rabování z dob velmi dávných atd. Ono v podstatě není třeba hledat důvod, ale je třeba přehodnotit, zda ten daný strach ještě potřebujeme.
Ve kterých částech těla se momentálně strachy objevují? Kde cítíte napětí? Klidně se vsadím, že nejčastěji jsou to ramena – strach ze zodpovědnosti a zároveň pocit nedostatku sil, šíje – to se bojíte, že uděláte nějakou chybu. Hrudník – momentálně nejvíce exponovaný – strach z osamění – omezení pohybu, břicho – strach o život, nohy – ztráta stability, sebevědomí a také strach o to, co bude. Mnozí cítí bolesti v krku nebo přímo dostanou anginu. V tom případě je více než jasné, že nedokážete nebo se obáváte říci to, co cítíte. Ne pro každého je to snadné. Někdo může pocítit zhoršené vidění – obava z reálné situace, jiné začnou bolet ruce v zápěstí – obava z komunikace (možná máte jiný názor, že?). Pokud máte staženou oblast kolem žaludku, bránice, vězte, že se ve vás vzedmula obava, že budete postaveni mimo společnost. I zde může hrát významnou roli nařízení omezení pohybu. Bolesti zad odrážejí také množství strachů. Bedra nám vysílají obavy z nedostatku finančního zajištění, hrudní páteř nám zase ukáže, jak jsme na tom s potřebou opory.
Mám možná malou radu, jak si poradit se strachem, který se může objevit. V klidu se posaďte, „prohlédněte“ si svůj strach a sami sebe se zeptejte, zda ho potřebujete. Zda je oprávněný. Co nejhoršího se může stát? Pokud si uvědomíte, že současná doba vám skýtá naprosto odlišné možnosti, strachu se zbavte. Úklidem, odevzdáním, klidně ho vykopněte do nebes, ona si s ním poradí. A připravte si nové „nastavení“. Uvědomte si, co všechno můžete, v čem je situace jiná a jak si s ní dnes umíte poradit.
Chovejme se k sobě navzájem s respektem a s úctou, protože každý z nás v sobě nese cosi z minulosti, co nyní vyplouvá na povrch, aniž by to kdokoliv jiný viděl. Tak jak sami cítíme, že něco v nás není úplně v pořádku, buďme si vědomí toho, že kdokoliv v našem okolí má podobné pocity, možná stejné. Buďme k sobě vlídní a ohleduplní. Nejhůře jsou na tom lidé, kterým se říká senioři. Ti mají v sobě zakotveny reálné prožitky, které jim možná dlouhá léta nedaly spát. A pocity, které prožívali na ně nyní udeřily se stejnou intenzitou. Takže trocha citu, především vůči sobě samým (a z toho vyplyne cit i pro druhé) je více než potřeba. Hodně sil, zdravého rozumu, úcty a hlavně pevné zdraví!