Slovo gong vyvolává v Evropě hlavně představu hudebního nástroje. V hudební tradici asijské kultury – v prvé řadě ve světě indonézských ostrovů – se do dnešní doby používá pro tento účel. Kromě hudby se ale v těchto kulturních kruzích používá i k léčení a k odhánění duchů.
V Číně se například používá i v současné době v kostelech k vyvolání pozornosti duchů, anebo k získání jejich dobré vůle. Totéž provádějí budhisté k vyhánění zlých duchů. Oproti tomu se západní člověk s tímto zvláštním hudebním nástrojem může setkat ( i ve světě hudby) velice zřídka. V dnešní době se však začíná stávat stále více a více moderním i v Evropě a ve Spojených státech jako jeden z nejnovějších zázraků na oblasti welnessu a alternativní medicíny, v podobě gongových koupelí a jiných obdobných procedur. Po poznání důležitosti zvukové terapie je dnes u nás doma dosažitelno již více druhů techniky (gongová koupel a masáž, masáž buněk atd.)
Po rozezvučení gongu převezme naše tělo jeho rezonanci a harmonická vibrace pro něho zabezpečuje jednotu universa, anebo splynutí s ním. Vibrace mobilizuje vlastní rezervy energie organizmu a tímto spustí proces samouzdravení. Rezonance gongu takto působí jako jeden druh meditace: má funkci čištění aury a i funkci uvolnění. Díky kmitočtu 110 Hz působí nadále i jako prostředek proti bolesti.
Podle záznamů bylo na Blízkém východu (Babylon a Persie) používání gongu na oblasti léčení a prevence zdraví rozšířeno stejně jako ve starém Egyptě. Gongové koupele jsou mimo jiné i společenskou událostí, které díky společné meditaci a zážitkům přesahují uzdravení fyzické a duševní. Kromě vytváření a udržování mezilidských vztahů má tato muzikoterapie ještě jednu velkou výhodu, že díky její jednoduchosti se k ní dostane snadno kdokoliv, není nákladnou záležitostí.
Skrývá v sobě jen jedno nebezpečí: je výjimečně adiktivní činností, takže pokud nedáváme pozor, brzo si všimneme, že se zabýváme myšlenkou zaobstarat si vlastní gong, což právě nezlepšuje náš vztah se sousedy.