Není nic přirozenějšího, než to, že každé zdravé dítě vidí. Mnozí ale tvrdí, že se vyskytují mezi dětmi takové, které vidí něco jiného a více, než dospělí. Je jejich fantazie jen živá, anebo skutečně existují takzvané vidoucí děti?
Kdo se ještě nesetkal s tímto jevem, jen mávne rukou, celou věc považujíc za dětskou fantazii, anebo za rodičovskou předpojatost. Kdo však prožije ve skutečnosti, že jeho dítě mluví o něčem, o čem by nemělo vědět, anebo co podle fyzických zákonů našeho světa případně ani neexistuje, začne pravděpodobně pátrat po ezoterickém vysvětlení.
Téměř každé dítě má obrazotvornost, v tom není nic překvapujícího. Je to vše součástí zdravého psychického a sociálního vývoje. Avšak v určitých případech malí popisují s překvapující vážností a strašidelnou přesností bytosti, místa a dění, navíc taková, která si dospělí nedokážou ani představit.
Jaké může být vysvětlení?
Podle určitých nauk jsou děti do svých pěti let schopny vycítit svět, který je později již ukrytý: vidí zde pozůstavající duše zemřelých, anděly, ale i auru jednoduchých lidí, anebo jsou i schopni objevit vodní žíly, táhnoucí se pod úrovní země. Lidé, kteří jsou obeznámení s touto témou to vysvětlují tím, že duše se nenarodí společně s příchodem těla do tohoto světa, ale narodí se mnohem dříve a během vícenásobných reinkarnací nasbírá obrovské množství vědomostí a zkušeností. Velká část těchto vědomostí se vymaže, ale malé dítě, které je ještě velice blízko ke svému předešlému životu, si může na hodně momentů ještě pamatovat.
Co tyto příznaky znamenají?
Pro dětskou úpřimnost a zvědavost neexistuje ještě nic divného, proto není jisté, že bude okamžitě hlásit, že se například v bytě prochází jedna paní, která nepatří k rodině. Není zapotřebí a navíc může být i škodlivé se dítěte začít o duších vyptávat, avšak pokud na něm vidíme cokoliv divného – například se dlouze zadívá na jedno místo, mává „nikomu”, své hračky nápadně sbírá na jedno místo, jakoby je někomu nabízel -, raději se zeptejme, proč to vše dělá. Buďme opatrní, naše otázky nesmí být voláním k odpovědnosti, ať v dítěti nevyvolávají strach, stud, anebo pocit viny!