Na začátku listopadu přichází Svátek Všech svatých a Památka zesnulých. Ač je pro mnohé odchod blízkých stále tabu, je zdravé o něm citlivě mluvit. Vyjádřit úctu všem, kteří odešli, má být základní součástí našeho života.
Naše společnost stále neumí zacházet s tématem smrti. Jde o nejcitlivější oblast, která se dříve či později dotýká každého z nás. Proto je dobré se tématu nevyhýbat, protože čím dříve jej přijmeme, tím lépe se vyrovnáme s odchody našich blízkých. Zkuste tedy vzpomenout na dva křesťanské svátky, ačkoli možná ani nejste věřící. 1. listopadu slavíme zemřelé, kteří došli blaženosti, a hned 2. listopadu přichází známá Památka zesnulých, lidově Dušičky.
Klidný svátek
V Česku je svátek připomínající zemřelé velice poklidným dnem, na rozdíl od anglosaského Halloweenu slaveného 31. října. Všechny svátky, včetně původně keltského Samhainu, mají podobný původ a poselství. Záleží pak na kultuře, jak se s daným tématem vyrovná, a jak se jej rozhodne slavit.
Může nám přijít na mysl otázka, zda si občas najdeme chvilku na návštěvu místa věčného odpočinku naší rodiny. Každý se s odchody vyrovnáváme po svém a zármutek nebo láskyplná vzpomínka samozřejmě nemusí vůbec souviset s tisíci květinami na hřbitově a hromadnými nájezdy příbuzných. Pokud se ale rozhodneme jít na hřbitov a pobýt u hrobu, tato tichá zkušenost nám může přinést hluboké smíření se smrtí, a jakýsi kontakt s danou osobou, která již není mezi živými.
Smíření s odchodem
Téma smrti, návštěva hřbitova a modlitby pomalu mizí s nejstarší generací, hlubokou vírou a náboženstvím. Naštěstí ale přichází nová generace, která je již tématu více nakloněná, a nový směr si hledá cestu k otevřenosti, přijetí a smíření. Existují dokonce alternativní přístupy k pohřbívání a stále více se objevují iniciativy a informace k důležitému tématu prožívání smutku. Ať už jsme k tomu nakloněni nebo ne, poklidná vzpomínka, zapálení svíčky, nebo třeba i cesta na místo zemřelých může být skvělou cestou k dozrání osobnosti, prožití vzpomínky na život člověka, který si naši účast rozhodně zaslouží. Nejde ani tak o přesný den a datum, můžete a nemusíte slavit svátek po svém. Záleží především na našem přístupu, jestli si vzpomeneme na své blízké a v meditaci nebo modlitbě jim poděkujeme a vyjádříme láskyplnou vzpomínku. Tvorba věnce, přinesení květiny a zapálené svíce na hrob může a nemusí být součástí tohoto důležitého rituálu. Buďme na sebe laskaví, nenuťme se do něčeho, co nás příliš trápí a najděme si svůj způsob prožívání citlivých životních zkušeností. Jedině bezpečný způsob a vnímavost nám poskytne vnitřní klid a pocit smíření.