Řeknete si možná, že je otázka „Kolik to stálo?“ jako každá jiná, ale pouze tato otázka vyvolává hněv, napětí a svádí nás ke lži. Žijeme-li ve vztahu a koupíme si něco dražšího, začnou nás trápit výčitky svědomí, strháváme cenovky a doma s potutelným úsměvem zalžeme, jak jsme dobře nakoupili ve výprodeji.
Muži většinou nemají přehled o tom, kolik stojí luxusní rtěnka, průsvitná noční košilka (i když právě její nákup by nám s čistým srdcem odpustili) nebo značková kabelka. Stejně tak ženy nemají představu, kolik vydají muži za jejich oblíbené hračky nebo benzín. Abychom se ale cítili šťastni, potřebujeme občas „ujet“ na něčem, po čem naše srdce touží.
Pro ženu jsou důležité nové hadříčky (ostatně, jejich shánění zabere hodně času a je to právě pro ženy přímo srdeční záležitost), botičky, kabelčičky, šály, bižuterie, kosmetika. Nejsou to „vyhozené peníze“, ale investice do sebe. A protože i muži „mají své dny“, berme v úvahu, že se neobejdou bez luxusních hodinek a drahého telefonu, stejně jako láhve něčeho ostřejšího (v případě návštěvy kamarádů je taková láhev nezbytná).
Horší to je ovšem ve vztahu, kdy si nakupováním léčíme nervy. To nastává v době, kdy je vztah z nějakého důvodu „vyčpělý“ a my v něm setrváváme, protože nám buď nic jiného nezbývá, nebo doufáme, že se všechno spraví (nespraví, ale to je zase jiná kapitola).
Potom „pleníme“ butiky, nakupujeme hlava nehlava a pociťujeme pocit uspokojení, který nám právě ve vztahu chybí. V takových případech bychom měli zapřemýšlet o vztahu samotném, protože ne každého hřeje v peněžence zlatá bankovní karta, která otevírá dveře nejen butiků, ale mnohdy i srdcí. Zdravé nakupování a touha udělat si občas radost jsou ale normálními projevy lidské přirozenosti.
A i když nás někdy věta „Kolik to stálo?“ bodne do zad jako ostrý nůž, nenechme si jí kazit skvělé nákupy, které dodají naší duši pohodu a tělu skvělý švih, který bychom v obnošených hadrech jen těžko získávali.