Poslední krásné letní dny se pomalu proměňují do babího léta. To nás navštíví brzy, v průběhu září a října. Těšme se na příjemný čas, kdy slunce dodá naději, ale zároveň nás opustí extrémní teploty. Můžeme pozorovat přírodu, která přináší pavoučí štěstí.
Pomalu končí léto a přichází podzim. Babí léto běžně přichází ale až ke konci září a začátkem října, kdy se příroda naposledy v daném roce pozvedne a vytvoří nádherné počasí, které nám dodá sílu ještě před tím, než přijdou první mrazíky a delší tma. Nejen tomuto období se ale tak říká. Zároveň se tento výraz používá pro tajemná pavoučí vlákna, která v dobrém počasí létají v přírodě tak lehounce, až se tají dech.
Pavoučí štěstí
Dle Ottova slovníku naučného je babí léto dokonce Svatováclavské nebo Mariánské vlákno božské Panny. Jemná vlákénka, která poletují v chumáčcích větrem.
Pavučina je neuvěřitelnou součástí života pavouků, kteří ji ze snovacích žlázek na zadečku vypouští, přičemž si představte, že pevnost tohoto vlákna je mnohdy větší než nit nebo nylon! Lidé se dokonce na různých místech ve světě snažili pavoučí vlákna využít a spřádat z něj například punčochy, ale naštěstí se nápad neujal, protože byl moc nepraktický a samozřejmě i finančně nedostupný. Ještě že se di přírody tolik nezasáhlo!
Jemná vlákna
Tato vlákna, která jsou v krásném slunečném počasí v září a říjnu pavoučky vypouštěna, jsou zahřívána teplým vzduchem a tím se stále prodlužují. Proto můžeme vidět proti světlu malinké pavouky a mnohé sítě a provazce jemných pavučin. Pavoučci mívají nejvýše dva milimetry a rádi si plachtí vzduchem, letí a dosedají na další místa, kde pavučinky tvoří. Ty se pak spojují v hustší vlákna. Babí léto je tedy takovým pavoučím stěhováním, ve kterém navštěvují nová místa, kde se usídlí a hledají vhodné prostředí k žití a časem množení.
Pokojný čas
A tak se těšme na klidný čas, ve kterém můžeme užívat nasávání vitamínu D, podzimní baboletní výlety, čaj a kávu na zápraží nebo na balkoně. Můžeme také pozorovat a všímat si podivuhodných sítí malých pavoučků, kteří šikovně rozšiřují svá území. Nemusíme se jich vůbec bát. Rozhodně nám neublíží, naopak nám mohou přinést fascinaci přírodou a její věčnou silou.