Život nás průběžně zkouší a čeká, jestli v dané situaci obstojíme. Nebojme se však „propadnutí“, dostáváme totiž další a další šance. No, není to skvělá zpráva?
Proces učení a zkušenosti, neustálých proměn, nečekaných situací a zkoušek. To je život se vším všudy. Když sundáme růžové brýle a pochopíme, že tento zajímavý koktejl prakticky nikdy nekončí, ulehčíme si mnohá zklamání. I když, možná jednou skončí, snad s naším současným fyzickým životem. Ale… kdo ví?
Test odolnosti
Je až k nevíře, kolikrát jsme schopni my lidé natropit stejných pochybení, omylů, trapností a hraničních situací. Zároveň je úžasné, kolik humoru, péče, lásky a krásy máme každý den k dispozici. No, není to skvělé, že si můžeme dokonce vybrat, byť jen částečně? Každý z nás má zodpovědnost, s níž se každým dnem můžeme rozhodnout, jakou životní cestou jít. Zvolíme si cestu zklamání a věčných emocí – ale ani tak si emoce nevyčítejme – nebo půjdeme směrem k lásce a smíření? Je to mnohdy skutečně obtížné, a na nás je, jestli šlápneme vedle či nikoli.
Nebojme se jít dál
Ať se rozhodneme jakkoli, nemusíme se děsit a bát se udělat další krok. Máme v podstatě jistotu, že cesta tu je nadále, a my si jednou každý krok můžeme promyslet, jindy je zase možné jednat spontánně a ihned. Záleží na situacích a naší intuici, kterou je doporučeníhodné poslechnout vždy, když se přihlásí o slovo. Však většinou cítíme, co je a není pro nás dobré.
Síla a rozhodnost
Můžeme se „modlit“ po svém vlastním způsobu a žádat, aby nám byla dána vnitřní síla a umění správně rozhodovat. Existují totiž dva typy situací. Ty, které změnit můžeme, a v těch je moudré činit nejlepší rozhodnutí a změny, pokud nám stávající situace nevyhovuje nebo ničí nás či druhé. A potom také momenty, které nelze naplánovat, protože nastanou náhle a my je změnit nemůžeme. Pokud opravdu není možnost, jak situaci ovlivnit, máme dvě možnosti. Buď můžeme reagovat emotivně, popíráním a odmítáním, nebo se rozhodnout se poddat a smířit se s tímto osudem. Druhá možnost přináší největší úlevu a pocit rovnováhy, ale je zároveň tou nejtěžší možností. Přichází totiž většinou s nejobtížnějšími výzvami a na nás je, zda je dokážeme přijmout, i když nejsou podle našich představ. Pokud se nám podaří se s nimi časem smířit a přijmout ten pomyslný „kříž“ obtížného života, paradoxně se naše žití obrovsky zjednoduší a zkrásní. Držím proto nám všem palce, abychom dostali sílu rozlišit jedno od druhého a v každé situaci vědět, zda ji můžeme sami změnit, nebo ji nechat plout a poddat se s pokorou životu…