Starý muž se blíží od pralesa, má hrdě vztyčenou hlavu, dlouhé stažené vlasy do copu, a velmi úhledně upravené dlouhé vousy. Jeho korálky vyšívaná čelenka se leskne ve vycházejícím slunci, svraštělé moudré vrásky jsou jako rýhy na poli.
Dech se mi málem zastavil. Vždy jsem si myslel, že pokud jednou potkám někoho tak vzácného, bude to pro mě životní zážitek. A také je. Teď tu stojím, dívám se na člověka, který je natolik prodchnutý starodávnou energií, že nevím, co mám dělat a jak se chovat. Vsadím na přirozenost a respekt až strach odchází. S důvěrou se vydám jeho směrem.
Hluboké poselství
Moudrý muž na mne lehce pokyne, jeho výraz ve tváři se ani nepohne. Nepotřebuje se přetvařovat, není nutné se smát nebo plakat, být udivený nebo překvapený. Tento muž již vše zažil a potřebuje jen své zkušenosti předat dál. Nemusí se nikomu zalíbit, nepotřebuje potvrzení lásky nebo přijetí. Nemá strach ani pochybnosti. Je volný, svobodný a jeho bohatá osobnost mluví poselstvím, které je tolik cenné, až přechází dech. Už jen představou a myšlenkou na něj předává tolik síly…
Vstup do svobody
Mířím za ním s úctou, vnitřním těšením a zvědavostí. Muž náhle mizí, a tak trochu zrychlím krok, aby se mi neztratil. Znovu ho vidím mezi nízkými chatrčemi z hlíny, která je hnědavě rudá a odstín se ještě neuvěřitelně zvýrazňuje svitem ranního slunce. Uvědomuji si, že jsem si nikdy nevšímal barev, až zde vnímám svět pozorněji a s vděčností. S tímto uvědoměním za vzácným starcem vstupuji do jedné z chatrčí, a nestačím se divit.
Místo úcty
V tom prostoru jako by se zastavil čas. Do prostého obydlí se vchází poměrně úzkým vchodem, po něm následuje krátká tajemná ulička, jejíž stěny jsou pokryté hliněnými korálky v nejrůznějších symbolických tvarech. Konečně vstupuji do prostoru, kam jsem byl moudrým mužem pozván. Na stěnách visí sušené i čerstvé byliny, ta vůně by se dala krájet, jak je výrazná a přitom nádherná. V rohu na malém oltáříku je zapálený svazek šalvěje a prostor je tak příjemně vykuřován. Kolem jsou položené krásné vzácné kameny, staré jako lidstvo samo. Muž poklidně sedí a vyzařuje tak neuvěřitelnou energii. Jemně dává znamení, ani se na mne nepodívá. Pochopím a sednu si v úctyhodné vzdálenosti od něj, ale přímo naproti. Pravicí pokyne, a já cítím, že pomalu vstupuji do nové fáze svého života, plné pravého mužství, vnitřní svobody, bohatosti a pokory…