„Láska moje“, to je oslovení, které rozehřeje srdce nejen v Čechách nebo Itálii, ale po celém světě. Znamená, že máme v sobě zabodnutý šíp bohyně lásky, jen nevíme, zda se nejedná o šíp jedovatý.
Co když ale ten druhý, naše amore, láska, zlatíčko má šíp jenom na okraji kůže nebo jej úplně minul? Jak to poznáme v době, kdy jsme zaslepeni zamilovaností a rafinovaně se v nás rozpouštějí hormony štěstí?
Rozhodně bychom neměli očekávat, že náš protějšek přemýšlí stejně jako my, pokusme se raději na všechno podívat jeho očima. Muži přemýšlejí jinak než ženy, takže jeho mrzuté zívnutí nemusí ještě znamenat, že nás má plné zuby a už nás nikdy nechce vidět. Někdo mu mohl pokazit náladu, měl moc práce, strávil bujarou noc s kamarády. To všechno mohlo vyvrcholit v ono protivné zívnutí, kdy jsme byly my, ženy, naladěny na romantickou chvíli.
Pakliže „mužské řeči“ nerozumíte, zeptejte se některého z kamarádů, jak by na danou situaci reagoval on, o čem přemýšlí, co ho rozčiluje. Pokuste se pomalu vplout do mužské duše, která je plná obřadnosti a kontroly, ale také zmatků, protože i muž je jenom člověk.
Pamatujte také na to, že i na počátku vztahu, stejně jako v jeho rozpuku, musí mít každý prostor pro sebe. Pokud budeme partnera „dusit“ svou láskou, budeme mu každou hodinu vyznávat lásku a navíc ji ještě budeme chtít každou hodinu dostávat zpátky, můžeme se tak akorát připravit na brzký rozchod.
Všechno, co se dělá s přehnanou iniciativou, končí nakonec špatně. A i když sebevíc milujete, nikdy se neponižujte a zachovejte si důstojnost. Pokud si vás partner nebude vážit, ztratíte na přitažlivosti a odejde za jinou, která na něj nebude čekat jako kůl v plotě, ale naopak ho nechá, aby na ni občas počkal on.
Chytrý člověk pozná, kde jsou hranice, které by se nikdy neměly překročit. Můžete být zamilovaná, ale ponechte si to, pro co si vás vaše polovička určitě vybrala – inteligenci, duševní svěžest a pozitivní náhled na život i v případě, že se s vámi nakonec přece jenom rozejde.