Dějiny lidstva praví, že pokušitel je sám ďábel. Něco na tom asi bude, protože odolat vyžaduje velkou porci sebeovládání. U většiny pokušení rozum vypne a satánek si může mnout ruce. Takové selhání většinou svádíme na city a chudák srdce se tak zamotá do něčeho, co mu vůbec nic neříká. Za selhání nemůžou city, ale pudy.
Muž se cítí jako pán tvorstva a pokušení je pro něj zdrojem zábavy. Pěkná slečna, lehce oděná, je pro mužskou populaci výzvou k lovu. Odolat takovému pokušení lze jen v případě, že má dotyčný jedinec dostatečnou obranu ve slídivé manželce.
Pokud si je zvěř vědoma své role, přejde lovec do útoku. Když se mu zvěř podaří ulovit, podlehl pokušení a nastanou výčitky svědomí. Je ale vhodné odolat v samotném začátku, protože ne každá zvěř je vhodná k plemennému chovu.
Na ženy číhají pokušení jiného druhu. Ne, že by je nebavilo lovit, ale hadérky jsou důležitější. Odolat blůzičce za dva tisíce lze pouze tehdy, když na ní nejsou korunky.
Ani naše děti se nevyhnou pokušení. Nejít do školy je přece tak lákavé! Jakmile to zjistíme, okamžitě zakročíme. Nebudeme ale argumentovat tím, že blůzička zůstala ve výloze, milenka na ulici a pacholek nešel do školy. Budeme vysvětlovat, proč je důležité do školy chodit. Svět pokušení je je jen velká hra, ale také test zodpovědnosti. Uspějeme?