Jak podpořit komunikaci mezi dvěma lidmi, kteří spolu již několik let žijí v jedné domácnosti? To je věčné téma, které se učíme celý život. Jak tedy na něj?
Po době prvních krásných zamilovaných měsíců a někdy i let nastává doba, kdy lidé společně dozrávají, což s sebou může nést určitá komunikační rizika. Proč se někdy stává, že si nerozumíme nebo nedokážeme odpovědět na otázky, které nám partner nebo partnerka klade?
Každý v sobě máme schované hluboké zkušenosti a vzpomínky, které určitým způsobem ovlivňují naše chování, jednání a komunikaci. Každý z nás bez výjimky máme specifická témata, která jsou pro nás citlivější, protože si je právě s těmito dávnými zážitky spojujeme. Pokud si toho nejsme vědomi, může se stát, že si v určitou chvíli přestaneme s druhými rozumět, protože vědomě skutečně nevíme, jak reagovat, co odpovědět, a pouze v nás otázka vyvolá emoce.
Emoce a nevědomí
Kde jsou emoce, tam je potřeba práce. Pokud se nás téma nedotýká, máme ho zpracované a vše je v pořádku a stabilitě. Jestli nás ale něco skutečně dráždí, rozechvívá, rozčiluje až tak, že nejsme v tu chvíli schopni s druhým konstruktivně komunikovat, pak je potřeba danou tématiku hlouběji prozkoumat. Nechci říkat přímo, kde je emoce, tam je problém k řešení – ne vždy to tak funguje. Každopádně je to ale určité vodítko k tomu, abychom zbystřili a více se sebou pracovali. Můžeme se sami sebe zeptat, proč nás určité věci tolik rozčilují, že nedáme prostor lásce, pochopení a komunikaci. Pak totiž ztrácíme možnost domluvit se na společných plánech a vytrácí se ze vztahu vzájemná podpora a růst.
Podpora komunikace
Pokud jsou v dané situaci na tom oba stejně, může proběhnout hádka, která nikam nepovede. Ani jeden si totiž nejsou vědomí toho, co mají každý sám za sebe v sobě vyřešit, aby se stali zralejšími a schopnějšími vstřícně mluvit s druhými lidmi. Jestli alespoň jeden si je vědomý toho, co je potřeba pročistit, pak je šance pozitivně ostatní ovlivnit. Stačí se pak trpělivě ptát, zjišťovat, proč se určitý člověk cítí, a co ho k citlivějším reakcím vede. Pokud to dokážeme, někdy stačí chvilka otevřenosti a překvapí nás, jaké jednoduché řešení nastane. Jestli se druhý nebojí otevřít alespoň trochu své nitro, můžeme společnými silami přijít na to, kde je zakopaný pes. Klíčem je chvíli naslouchat a neprotlačovat jen své pohledy na věc. Další možností je objetí nebo pár společných slzí, čímž se vzduch ve vztahu pročistí asi tak, jako když do parného dusna vstoupí déšť či bouřka. Slunce pak může vysvitnout, lidé se k sobě opět mohou více přiblížit, a užívat si života v klidu a pochopení.
Někdy se může stát, že témata jsou ještě hlubší a nelze je tak rychle rozklíčovat. K tomu je dobré přizvat psychoterapeuta či jiné odborníky, kterým můžete zavolat a hledat společně odpovědi. Nebojme se náhledu do sebe sama, nikdo z nás není dokonalý, a i když ten pohled do nitra nebývá vždy příjemný, je to jediná cesta, jak se svým životem hnout a posunout se dál ke šťastnějšímu bytí.