Jiná láska je téma natolik ožehavé, že se o něm dříve skoro nemohlo mluvit, natož psát. Dnes už jsou lesbické i homosexuální scény běžně vidět nejen v parku, ale i televizi.
Dvě dívky nebo dva muži, kteří tvoří pár, začínají být mnoha lidmi akceptováni, protože za svou orientaci nemohou, matka příroda to prostě tak zařídila, že někoho přitahují bič a pouta, jiného růžové kytičky na spodním prádle.
Pro mnoho lidí je toto téma trochu vzdálené, protože se řadí k většině obyvatel, kteří mají heterosexuální vztah. Tahle většina obyvatel odsuzuje všechno, co je neznámé, protože z neznámého přece musí mít každý zákonitě strach.
My přece nemusíme mít strach, že nás budou kolegyně (kamarádky, sousedé) pomlouvat a nebudou se podivovat nad naší sexuální orientací (a to ani tehdy ne, když si budete každý den domů vodit jiného chlapa nebo ženu). Pokud budete o své sexuální orientaci mluvit, nikdo vás nebude obviňovat, že se předvádíte (a to ani tehdy ne, když přiznáte, že k vám chodí více mužů jak jeden).
Nemusíte se bát, že pokud vaši příbuzní nebo přátelé zjistí vaši sexuální orientaci, nebude to mít vztahové, ekonomické ani jiné důsledky. Nikdo vás pravděpodobně ani neobviní z toho, že jste nevyzrálí, psychicky postižení nebo zmatení. Lidé se vás nikdy nezeptají na to, jak jste svoji sexuální orientaci zjistili, nejste nuceni ji skrývat ani ji před nikým obhajovat.
Nemusíte se bát, že vás kvůli ní bude někdo šikanovat, a pokud se vám náhodou v některé životní sféře nedaří, není to vaší sexuální orientaci přikládáno. Také se můžete se svým partnerem procházet, kde chcete, a nejste terčem pohledů a narážek. Pakliže se rozhodnete pro sňatek, můžete jej uzavřít. Když se chcete jít pobavit, nemusíte složitě vyhledávat určená místa a pokud o vaší sexuální orientaci lidé mluví, mluví o ní pozitivně.
Když se ale podíváme do přírody, do naší přirozenosti, do historie a do jiných kultur, zjistíme, že i když si myslíme, že nás přitahuje pouze opačné pohlaví, přesto někde hluboko v sobě máme onoho homosexuála, i když je dnes třeba jen hodně malinký. Pro svou „přirozenost“ si ale mnohdy neumíme přiznat věci, které jsou v nás a raději zavíráme oči nebo jen špatně mluvíme o těch, kteří jsou jiní. Ať je to, jak chce, i jiná láska si zaslouží úctu a uznání, pokud je opravdová a upřímná.