Znáte ten pocit, když ve vztahu něco skřípe, komunikace vázne, přichází nedorozumění a vy nevíte, kde se vlastně stala chyba? Jak se z této nepříjemné situace vymotat?
Asi každý z nás někdy zažil nevhodně probíhající komunikaci, ať už ve vztahu se členy rodiny nebo partnerem či manželkou. Řeknete něco, úplně bez zlého záměru, dokonce neutrálně, bez emocí a výčitek, a přesto si vaši větu druhá strana vezme osobně a zareaguje nepřiměřeně. Vy se pak cítíte ublížení, necítíte respekt, nechápete, co se děje a v situaci se nevyznáte. Co v takové chvíli můžeme dělat?
Soulad v komunikaci
Většina lidí snad vycítí, když mezi lidmi plyne komunikace v souladu nebo nesouladu. Jakmile se něco mezi dvěma či více lidmi zadrhne, je třeba uzel rozmotat. Jenže často jsou uvnitř všech zúčastněných nejrůznější staré jizvy a bolesti, někteří jsou citlivější než jiní, a lehko pak dochází k nedorozumění. V prvé řadě je důležité umět situaci popsat, uvědomit si, že se děje něco, co nám není příjemné. Až pak a nejlépe společně je možné hledat cestu ven.
Nalezení směru
Jednou z možností je zeptat se partnera nebo partnerky, co se stalo. Možná je na něco alergická, jemu něco jiného delší dobu vadí a problém nastává, když si to lidé neřeknou. Mnohdy si to sám člověk dokonce ani není schopen uvědomit, a tak ani nemůže druhému vysvětlit, co se děje. Občas, jak běží měsíc za měsícem, rok za rokem, vás ani nenapadne zpětně se na vztah podívat a uvědomit si, jestli jste nebo nejste spokojeni.
Pochopit a jít společně dál
Pokud se stalo nebo jste řekli něco, co druhému vadí, je potřeba se na situaci znovu podívat a navzájem si ji vysvětlit. Jedině když jeden vysvětlí, jak se v ní cítí, jej druhý dokáže pochopit. Když se partnera ptáme, můžeme nalézt odpovědi. Pokud jste schopni si povídat, nakonec je šance nalézt směr rozuzlení a láska se může opět vrátit. Někdy sice ještě chvilku trvá, než se lidé mají chuť k sobě vrátit a zase obnovit vztah a lásku, ale i tak je možné neustále hezké pocity obnovovat. Známe to všichni – vztahy jsou největší zkouškou, kterou můžeme procházet. A nejvtipnější na tom je, že se učíme pořád a tento proces zřejmě nikdy nekončí. Tak všem držím palce, jak na rukou, tak na nohou…