Přirozené smrti se vyhnout nemůžeme, i kdybychom sebevíc chtěli. Jeden z partnerů většinou odejde dřív a ten druhý se s tím musí nějakým způsobem vyrovnat. My se ale budeme bavit o smrti tragické, neboli vraždě.
I ta patří do života, i když si to za žádnou cenu nechceme připustit. Ano, ten příjemný a milý mladý muž, který vám před oltářem sliboval věčnou lásku, se může změnit v nebezpečného psychopata, který vám zasadí bodnou ránu do břicha. Nebyla byste první ani poslední, komu by se to stalo.
A že se váš miláček bojí i na Vánoce zabít kapra? Ani tím se neutěšujte, kdyby ho kapr dokázal vytočit tak, jako to umíte vy, určitě by do něj práskal paličkou tak vehementně, že by z něj zbyla jen rybí placička že by jí i rybí prsty záviděly. Uvědomte si, že ryby jsou na rozdíl od nás němé, což jim velmi nahrává.
My si ale nic líbit nenecháváme, dovedeme se ohradit, podáváme žádosti o rozvody, nesmyslně natahujeme vztahy, které už dávno vyhořely. Přidá-li se ke všemu ještě alkohol a věčné hádky, bude lepší, když budete mít doma pouze tupé nože (mimochodem, bodnutí v afektu není jen doména mužů, ale mnohdy i žen).
Pokud jsou mezi vámi už delší dobu neshody, raději se střeste společných diskusí u láhve něčeho ostřejšího, stejně byste nic nevyřešili, protože už vlastně máte dávno vyřešeno. V některých případech nedochází k vraždě v afektu, ale k vraždě plánované. Partner si přečte několik detektivek a nabude dojmu, že se mu podaří spáchat dokonalý zločin.
Samozřejmě, že je to většinou jen jeho mylná domněnka, protože natruc „vyplavete“ na hladinu ve chvíli, kdy ho mají osvobodit. Přesto se tím ale nedá odradit, protože semínko už je v jeho hlavě zaseto. Pokud máte natolik rozvrácené vztahy, že si nemůžete být vůbec ničím jisti, je lepší postupovat ve všech věcech za pomoci odborníků a hlavně s rozumem. Každý sice nemá sklony k tomu, aby vzal do ruky vražednou zbraň, přesto je určitá opatrnost na místě. A to i v případě, že to kdysi byla velká, ale opravdu velká láska.