Ženy mají v sobě ukrytý mateřský pud, který je svým způsobem nutí ochraňovat. A protože tento pud některé hodně vnímají, berou si ho i do vztahu. Potom mají velmi těžkou práci, pokud chtějí vztah ukončit.
Litují partnera, že bude sám, dokonce si vyčítají, že ho nemají tak rády, jako má rád on je. Je to ale správné?
Správné to rozhodně není. Partner toho může dokonce využít (a využije) a hraje ženě na city. Začne jí dávat dárky, více se o ni zajímat, prostě dělá všechno proto, aby ji citově vydíral. Žena mnohdy ustoupí a dá vztahu ještě šanci, ale za chvíli se stejně dostane na slepou kolej. Kde to, jak se říká, „nejde od srdce“, tam se plnohodnotný vztah nevybuduje.
Ano, konec vztahu bolí vždycky, a to nejen na straně opouštěného partnera (i když tam mnohdy víc). Nelze ale být s někým, ke komu cítíme jen onu lítost. Je potřeba si uvědomit, že čím dříve vztah uzavřeme, tím mají oba účastníci rychlejší šanci na „uzdravení“ a mohou si najít nového partnera. Vracíme-li se stále na „základnu“, vyvoláváme pocity, že ho taky ještě milujeme, což ale povětšinou není dávno pravda. Naučte se té pravdě podívat do očí a říci si konec, udělat za vztahem tlustou čáru. A když ji uděláme, nikdy se nevracejme. „Bludný kruh“ je totiž ještě horší, než samotná lítost.